[Deník:
aprílová afrika 15. duben – 18. duben 2010]
[Text: Eva Palátová, foto: Šimon Athaj Řeřucha]
[dokonalá zvířecí domovina]
Namibie je taková neřízená „degustace“, splácaná ze všech dobrot, co si s Afrikou člověk spojí. A naše čtveřice byla nenasytně zvědavá. Nenechala si ujít nic: písečné duny větší než půlměsíc na obloze, opuštěné horské tůry i krokodýlí džungli, lov s Křováky, tanec s Himby, oheň s Owamby… Beru do úst slova dvou členů naší výpravy po prvním týdnu na cestě: „Tak to, co jsme tu dosud viděli jen tak poskakovat u cesty, jsme v celém vyhlášeném Krugerově národním parku a v celé Jihoafrické republice neviděli za dva měsíce!“ Zebrouši tu v Namibii zkrátka běhali jak zajíci u nás po polničce, včetně velmi vzácných zeber horských. Mamba černá, nejagresivnější had světa, nám chrněla dva metry před objektivem. Jindy nebývá takový kliďas. Dokáže v útoku „běžet“ i sto metrů. Pouštní slon si vyčmuchal nás, ne my jeho, div nám chobot do stanu nestrčil! Tak jsme ho vůbec nehledali, naopak před ním prchali…
