Travelfocus
žádné komentáře

Chile – v Údolí kouzel

Chile – v Údolí kouzel
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

Už příjezd okolo kaňonu řeky Limarí dává tušit, že jde o velmi malebný kraj. V hlubokém údolí, od okolního světa odděleného vysokými, téměř kolmými stěnami, září mozaika různobarevných políček, vinohradů a sadů. Pole se šplhají i na okolní kopce, jejichž vyšší části jsou posety kaktusy, ukazujícími na suché podnebí. Stepní klima, kde nejnižší zimní teploty dosahují 10 °C, naopak maximální letní můžou překročit 30°C, je ideální pro pěstování nejen vína, papáji a jiného ovoce, ale i rajčat, okurek, paprik či květin, což činí ovallskou zemědělskou oázu známou nejen v Chile, ale i v okolních státech.

[text & foto: Jan Miklín, www.janmiklin.cz ]

Los Andes 2008 (Chile - Bolívie - Peru)

Osu popisovaného území tvoří řeka Limarí, která z několikatisícových hřebenů hor přináší životodárnou vodu. Aby bylo vody na závlahy dostatek i v suchých obdobích roku, byla asi 20 km na východ od Ovalle na soutoku řek Grande a Huatulame v roce 1969 vybudována přehrada La Paloma. S výškou hráze 80 m a hlavně objemem 810 milionů metrů krychlových jde o největší chilskou přehradu. Její význam spočívá nejen v zemědělských závlahách – přehrada dodává vodu pro území asi 60 mil. hektarů, ale je také oblíbeným výletním cílem pro sportovní rybáře či windsurfisty.

 

[údolí kouzel – kouzelné údolí]

 

Los Andes 2008 (Chile - Bolívie - Peru)

Hlavní turistickou atrakcí Ovalle je nedaleké Valle del Encanto – Údolí kouzel. První obyvatelé zde žili už před 4 000 lety, a nejrůznější kultury se tu střídaly až do přelomu letopočtu. S postupným vývojem lidské společnosti se v oblasti Valle del Encanto usídlily skupiny lovců a sběračů, následované prvními zemědělci a pastýři. Na otázku proč zrovna tady je jednoduchá odpověď – 5 kilometrů dlouhým údolím protéká malá říčka, která až na občasnou výjimku nejsušších let nevysychá. Navíc tady jednotlivé kultury po sobě zanechaly nejrůznější pozůstatky, které z údolí udělaly posvátné místo. Rok 1946 se stal rokem znovuobjevení tohoto údolí a zásluhu na vzkříšení mají archeologické objevy. O necelých 30 let později – 5. února 1973 – byla vyhlášena národní památka o rozloze 3 ha. Jelikož údolí leží 24 km od města, je třeba nejprve vyřešit otázku dopravy. Možností je několik – stopování, svezení se autobusem jedoucím daným směrem nebo taxi. Vzhledem k brzkému ránu a obsazenému autobusu jsme zvolili možnost poslední, a nechali se dovést až ke vstupní bráně. Slunce právě vycházelo a nasvěcovalo hustou mlhu, která se vařila v údolí pod námi. S postupně blednoucími barvami a stoupajícím sluncem se však rozpouštěla, a po malé chvíli zůstaly jen ojedinělé mlžné říčky v nejhlubších zákrutech.

Los Andes 2008 (Chile - Bolívie - Peru)

Kolem opuštěné budky hlídače jsme sestupovali k říčce jen proto, abychom hned začali stoupat do protější stráně. Kolem rostla spousta druhů kaktusů, od malých exemplářů, plazících se po zemi až po obrovské, několikanásobně přesahující naši výšku. Některé z nich kvetly i přes to, že jsme místo navštívili v zimě. Výhled z kopce předčil naše očekávání. Na jedné straně se otvíraly pohledy do bludiště soutěsek a údolíček, odkud jsme přišli. Na severovýchodě vykukovalo Ovalle, a ve zbývající části se rozkládaly vinohrady a pole, obklopující osamocené farmy a zemědělské usedlosti. Za nimi se v dálce na obzoru bělaly zasněžené hřbety hor – prostě idylka. Jelikož jsme si samozřejmě vybrali nejvyšší kopec v okolí, naplánovali jsme si podle výhledu další cestu a pomalu se vydali daným směrem. Jak už to ale bývá, z výhledových kopců se vše zdá mnohem jasnější a jednodušší, než to pak ve skutečnosti je, takže sestup do údolí se změnil v proplétání se mezi kaktusy a občasné sjezdy po suti s neustálým potlačováním záchranného pudu chytnout se ostny porostlé „záchrany“. Nakonec jsme se ale úspěšně dostali k hlavní atrakci Encanta – skalním rytinám a malbám.

Los Andes 2008 (Chile - Bolívie - Peru)

 

[petra znamená kámen]

 

Co se kamenných kreseb týče, tak se rozlišují základní druhy – petroglyfy a piktogramy. Do dnešní doby se lépe zachovaly prvně jmenované, což jsou rytiny v kamenech. Nejčastěji znázorňují lidské postavy a hlavy, některé lamy či různé geometrické obrazce. Tady jsou všechny očíslovány a upozorňují na ně šipky, přesto není vždy jednoduché rytinu najít, za více než 2 000 let se už často ztratily. To nás trochu zklamalo, ale po malé chvíli se před námi zjevila nádherně zřetelná hlava nejspíše nějakého náčelníka – slunce na ni svítilo příhodným směrem, takže kresba vykoukla pěkně plasticky. To ale moc dlouho netrvalo, takže (jako ostatně vždy) hodně záleží na štěstí být ve správnou chvíli na správném místě.

Los Andes 2008 (Chile - Bolívie - Peru)

Petroglyfy jsou archeology přisuzovány kultuře El Molle, která zde žila v období 2. až 7. století před naším letopočtem. Všechny rytiny mají společné znaky, které umožnily zařazení do slohu arte rupeste. Patří sem výrazné znázornění očí, obočí a nosu, naopak ústa chybí. Piktogramy – což jsou obrazce, nakreslené červenou barvou na povrchu některých kamenů – jsou nepoměrně vzácnější. Nám se nepodařilo objevit ani jeden, prý kromě figur (podobných petroglyfům) znázorňují i geografické objekty, například potok. O stáří a původu obrazců se teorie liší, pravděpodobně pocházejí také od kultury El Molle, ale mohou být i starší. Posledním pozůstatkem dávno zmizelých kultur, které jsou k vidění přímo v údolí, jsou ploché kameny ozdobené různými jamkami a důlky. Slovo „poslední“ v minulé větě tady má dvojí význam. Jedná se totiž o pohřební kameny.

Los Andes 2008 (Chile - Bolívie - Peru)

 

[mezi ploty]

 

Přestože jsme zde nepotkali jediného člověka, v letní sezóně tu může být docela rušno – podél řeky jsou vybudovány piknikové místa s grily a v infrastruktuře nechybí ani záchody. Nelze popřít, že údolíčko je docela malebné – poblíž potůčku, ve kterém se zračí modrá obloha rostou vždyzelené stromy s krásnou vůní evokující středomoří, oddělující jednotlivá zákoutí. V souladu s naší naplánovanou cestou jsme se vydali po cestě dál podél říčky. Bohužel se posléze ukázalo, že krajina je rozdělená ploty včetně zavřených branek na cestách, a samotných stezek a pěšinek je zde požehnaně, takže bychom nemuseli vůbec dojít tam, kam jsme chtěli. Přesvědčovat místního farmáře, že jsme mu na pozemek nepřišli krást se nám též nechtělo, takže jsme se otočili a vydali se stejnou cestou nazpátek.

Los Andes 2008 (Chile - Bolívie - Peru)

V budce u vchodu už seděl bodrý hlídač, který nás zpětně zkasíroval, na oplátku jsme ale dostali prospekt s plánkem. V boudě měl i fotografie keramiky, která zde byla objevena při archeologických průzkumech. Po polní cestě rozdělující jednotlivé pozemky jsme došli k asi 5 km vzdálené silnici, a odtamtud chytli stopa na zpáteční cestu do Ovalle. Před odjezdem večerního autobusu nám zbývalo ještě dost času, takže jsme se odpoledne vydali na kopec nad městem, který jsme podle nápisu vyskládaného z kamenů na svahu pokřtili na Cerro Gokart. Na správnou cestu jsme se nakonec doptali, i když to několikrát vypadalo, že k cíli nedojdeme. Kromě všudypřítomných plotů jsme se potkávali i se psi, kteří hlídají zásadně před nimi. Odměnou byl výhled na zapadajícím sluncem ozářené řádky vinohradů na druhé straně hřebenu, a město obklopené políčky ve směru, odkud jsme přišli.

 

[InFocus]

Ovalle, hlavní město provincie Limarí, má 77 tisíc obyvatel. V samotném městě je pěkné (údajně jedno z nejhezčích v Chile) hlavní náměstí s palmami nebo regionální muzeum. Vzhledem k zásobám zlata, stříbra či mědi v okolních kopcích prožívá boom těžební průmysl, zatím je ale naprosto převládající zemědělství. Do města lze přijet autobusem buď z jihu – vzdálenost z hlavního města, Santiaga de Chille, je 421 km, od severněji ležící La Sereny pak 86 km. Kromě blízkých pamětihodností, jako je právě Valle del Encanto, může Ovalle sloužit jako východisko k dalšímu archeologickému nalezišti Pichasca, termálním pramenům Socos či národnímu parku Fray Jorge.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *