Travelfocus
žádné komentáře

Drahokamy – poklady v srdci Srí Lanky

Drahokamy – poklady v srdci Srí Lanky
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

Jen jsme po výměně peněz vyšli z banky, už nás měli. Byli čtyři. Tmaví, hubení, chudě oblečení. V rukách žmoulali obálky složené z bílých papírů. A v nich barevné kamínky. Modré, blankytné, žluté a rudé. Surové i broušené. Nebyli agresivní, pouze neodbytní a neustále mleli to své: „Pane, kupte si! Pravé cejlonské drahokamy! Jsou levné! Pro svoji ženu, dceru, matku!“

[text & foto Michael Černý]

SL-DRAHOKAMY-01

Scéna na ulici nebyla žádným překvapením. Podobnou tady zažije každý zahraniční turista. Nacházeli jsme se totiž ve městě Ratnapura, největším středisku těžby a prodeje drahokamů a polodrahokamů na Srí Lance.

 

[první koupě]

 

Vzpomněl jsem si na varování před nákupem kamenů na ulici. Prý se tam nabízí spousta falzifikátů. Ze zájmu jsem si několik vzorků prohlédl, čímž jsem jen zvýšil naději jednoho prodejce na obchod. Požadovaná suma však byla velmi vysoká. Se slovy: „Tohle u nás koupím v každém papírnictví,“ jsem nabídl přesně desetinu. Když jsem sledován prodejci dorazil až k autu, žertem jsem o dolar cenu zvýšil. Prodejce kupodivu souhlasil. Šlo hlavně o prestiž prodat za každou cenu. Musel jsem kapitulovat a kámen koupit. Doma jsem pak zjistil, že temně modrý spinel může mít mnohonásobnou cenu.

SL-DRAHOKAMY-08

 

[jáma u řeky]

 

Už při cestě z hor do Ratnapury jsme kolem silnice registrovali množství opuštěných jam i fungujících těžeb. Většinou byly umístěné v plochých údolích kolem říčních toků a poznaly se na první pohled podle otevřených přístřešků krytých palmovými listy a hromad hlušiny.

SL-DRAHOKAMY-04

U jednoho jsme zastavili. Pod přístřeškem zela do země jáma o rozměrech zhruba dvakrát jeden a půl metru. Temná, se stěnami chabě zpevněnými kulatinou a tenkými tyčemi. „Teď jsme v hloubce asi šestnáct metrů,“ řekl nám místní předák. Vzápětí spustil motor od navijáku, který vytáhl z hloubky dřevěné vedro s jílovitým štěrkem. Nakláníme se přes nízké hrazení a pod sebou vidíme několik tmavých tváří. Žebřík hledáme marně, dolů se šplhá přímo po výdřevě. Ale při pohledu na stěny drolící se mezi trámy mě na průzkum dna šachty přechází chuť. „A kde máte kameny?“ Ptám se předáka. „To si musíte ještě tak dva tři týdny počkat,“ odpovídá. „Illam je tady ještě o několik metrů níže.“ Loučíme se a myslíme na těžkou a nebezpečnou práci, jejíž výsledek končí v rukách pouličních prodejců a v sametových kazetách kamenných obchodů. Tam se tvrdá práce patřičně zhodnocuje, ale měsíční příjem dělníků je pouze kolem 60 dolarů.

SL-DRAHOKAMY-02

 

[zrození klenotů]

 

Kromě používání motorových navijáků a čerpadel se toho ve způsobu těžby po staletí moc nemění. A to se na Srí Lance drahokamy těží již více než dva tisíce let! Historie kamenů je však nesrovnatelně delší. Původ hornin je starý až dvě miliardy let. Tehdy vznikaly sedimenty, které prošly v následujícím období několika proměnami. Před zhruba 600 miliony let byly původní horniny pod tlakem a za vysoké teploty metamorfovány. Do metamorfovaných hornin pronikaly intruze hlubinných vyvřelin a ty svou teplotou měnily minerální složení svého okolí. Hlavně kolem pegmatitů proniklých do mramorů vznikaly skarny, tvrdé horniny s vysokým obsahem granátu, které jsou nositeli asi devadesáti procent srílanských drahokamů a polodrahokamů.

SL-DRAHOKAMY-03

Horniny narušené a zvětralé v agresivním tropickém klimatu se pak rozpadají, jsou rozplavovány vodou a jejich tvrdší součásti, mezi které patří i drahé kameny, se ukládají v říčních sedimentech. Z těch je těžena většina srílanských kamenů. V říčních naplaveninách se mění polohy s různým obsahem písku, štěrku nebo jílu a jen některé z nich obsahují kýžené poklady. Těmto polohám se tady říká „illam“. Na jedné lokalitě se zpravidla vyskytuje několik drahokamonosných vrstev, z nichž každá obsahuje jiné minerály. Hloubka sedimentů může být i desítky metrů a nejhlubší šachty jsou hluboké až 40 metrů.

 

[rýžoviště v banánovém háji]

 

Vraťme se k našim těžařům. Ti, které jsme navštívili u vesnice Kalawana, ještě na illam nenarazili. Šťastnější těžaři odkládají materiál illamu na hromadu, kterou pak odvážejí k nejbližší řece. Tam další členové těžebních týmů pracují na rýžování pomocí pánví spletených z ratanu. Je to podobná metoda jako při rýžování zlata. Krouživým pohybem pánve se odplavují lehké minerály a ty těžší se koncentrují na dně. Tam zůstane směs drobných kamínků obsahující rudní minerály, polodrahokamy a drahokamy a případně i zlato.

SL-DRAHOKAMY-06

Při přejezdu po mostě přes řeku Kuda Ganga vidíme pod sebou chudé chýše stíněné palmami a na břehu řeky skupinu mužů s pletenými pánvemi. Náš řidič se domlouvá s místním člověkem a ten nás vede banánovníkovým hájem k řece. Tam se činí tři mladíci, další rýžují o sto metrů níže a na protějším břehu. Vysypávají natěžený štěrk z pytle na pánev a točí s ní těsně pod hladinou. Po několika desítkách vteřin zbývá na dně jen malá hrst tmavých kamínků. V nich se mohou skrývat surové drahokamy. Nejzkušenější z mladíků probírá prsty koncentrát, pak něco říká sinhálsky a mladík s pánví vysypává její obsah na břeh. Ani tentokrát se zázrak nekoná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *