Travelfocus
žádné komentáře

Gombe – zelená perla Tanganiky

Gombe – zelená perla Tanganiky
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

Národní park Gombe Stream nemůže svou návštěvností konkurovat vyhlášeným turistickým parkům Tanzanie. Nenabízí úchvatné scenérie táhnoucích pakoňů ani dramatický lov velkých predátorů. Za to je ale ztělesněním pošetilého snu jedné ženy a útočištěm živočichů, se kterými jsme, my lidé, sdíleli ještě před několika málo miliony let společného předka.

[text & foto Ondřej Kott]

DSCF0083

„Konečně!“ vykřikujeme téměř dvojhlasně. Na obzoru se objevují první světla Kigomy, města ležícího na břehu jezera Tanganika v severozápadní části Tanzanie. Pomalu se potácíme ven z autobusu. Čtrnáct hodin jízdy podél hranic s Burundi po silnici, která se nikdy nepotkala s asfaltem, je i na nás moc. Africká města nebývají v noci zrovna moc bezpečná, a jelikož se už setmělo, rychle si bereme taxíka do nejbližší laciné ubytovny. Padáme únavou na postele ve špinavém pokojíku s nejrůznější hmyzí společností a oba se smíchem vzpomínáme na hotel „U supa“ z filmu „Tři veteráni“.

DSCF0060

 

[člunem do gombe]

 

Ráno nás vítá tradiční budíček v podobě neustálého troubení aut a křiku z ulice. Balíme krosny a spěcháme do přístavu. Do Národního parku Gombe se dá dostat buď pohodlně letecky, což je ovšem mimo naší finanční kategorii, a nebo místním lodním svozem, který rozváží lidi do vesniček rozsetých podél břehu jezera. „Prosím, tu husu posuňte trochu stranou,“ snažím se naznačit jednomu z desítek pasažéru a soukám se do lodi totálně přeplněné lidmi, zvířaty, pytli se zeleninou a barely s naftou. Když už si myslíme, že plnější loď na světě zkrátka není, usedá posledních dvanáct opozdilců.

DSCF9951

Obrovská dřevěná bárka mezitím urazila několik kilometrů podél pobřeží. Na palubě vzbuzujeme všeobecné pozdvižení. Běloši tento způsob dopravy moc často nevolí. Co chvíli se zadře motor a zůstáváme stát na tyrkysově modré hladině. Pán navlečený do záchranné vesty sedící v paralyzované poloze vedle mě, mě lámanou angličtinou ujišťuje, že je to běžná praxe. „Občas se loď pod tíhou cestujících rozlomí a ti, co neumí plavat, se utopí,“ dodává suše a přifoukne si vestu.

DSCF9983

Cesta z Kigomy do Gombe je dlouhá asi patnáct kilometrů. „Pomalu už bychom tam měli být,“ říkáme si každý zvlášť. Pod náporem pasažérů jsme totiž uvízli každý na opačném konci lodi. Pohled na okolní krajinu připomíná spíše výlet do polopouště. Holé kopce s vypálenou trávou jsou smutným výsledkem zdejšího tradičního způsobu zemědělství, pod jehož tlakem zanikla už drtivá většina původních pralesů na tanzanských březích Tanganiky.

DSCF0221

Africká půda je totiž velmi chudá na základní živiny, jako je například dusík či fosfor, tolik důležité pro efektivní pěstování zemědělských plodin. Již po třech letech je půda natolik vyčerpaná, že je nutné jít dál, a proto je systém „vykácej a vypal“ pro místní zemědělce nezbytný. Popel ze spálené vegetace pohnojí půdu jen na dalších pár let a tím se kruh nemilosrdně uzavírá.

DSCF9961

Samotný park Gombe je dnes už pouze třináct kilometrů dlouhý a jeden až tři kilometry široký ostrůvek lesa obklopený pustou zemědělskou krajinou vypálených svahů a dobytčích farem. Důsledky rozrůstající se populace jsou zde znát na každém kroku. V současné době se na tanzanské straně jezera usazuje čím dál tím víc uprchlíku z méně rozvinutých okolních států sužovaných politickou nestabilitou a lokálními občanskými válkami, jako je Burundi nebo Demokratická republika Kongo. Podle odhadů OSN odešlo v posledních letech z Burundi kolem jednoho milionu lidí. Tisíce z nich se usadili v těsné blízkosti Národního parku Gombe.

 

[první dojmy]

 

Po téměř dvou hodinách plavby se objevují první zelené vrcholy Gombe. Krajina se mění jako mávnutím kouzelného proutku. Ještě posledních několik domků rozsáhlé vesnice Kazinga je těsně nalepených na ceduli vyznačující hranici chráněného území. Za ní pařáty civilizace zatím nedosáhly. Loď zastavuje u mola v jednom z malých přístavů patřících strážcům parku. S třicetikilovou krosnou na zádech nechtěně balancujeme na lodním žebroví jako dva bílí klauni a bavíme osazenstvo člunu, které zvědavě čeká, jestli se nám dramatický výstup podaří. Konečně ze sebe pořádně smýváme všudypřítomný červený prach a vychutnáváme teplou lázeň v jezeře.

DSCF9969

Tanganika disponuje unikátní ichthyofaunou, rybami, které se nevyskytují nikde jinde na světě, a proto je každé ponoření pod hladinu nevšedním zážitkem. V kempu potkáváme dva mladé Američany. Oba strávili v Tanzanii posledních šest měsíců prací v mezinárodních sociálních projektech. Melissa učila děti na střední škole angličtinu a její přítel David učil místní obyvatele stavařské techniky. Výlet do Gombe je pro ně poslední zastávkou před cestou domů. Jelikož jsme navázali česko-americké sympatie, domlouváme si společný výlet za šimpanzi.

 

[chlupatí bratranci]

 

Jdeme si brzy lehnout. Zítra nás, kdesi v pralese, čeká setkání s naším nejbližším, dosti chlupatým, příbuzným. Před východem slunce už na nás čeká člun se strážcem parku, který nás odveze na místo, kde šimpanzi v tomto období bývají nejčastěji. Naši američtí přátelé přicházejí s mírným zpožděním v šortkách a sandálích. Vidíme, že jsou na několikahodinový trek trnitou džunglí, přes potoky, kořeny a bahno, “opravdu dobře vybaveni“, a tak nám nic nebrání k vyplutí. Poloha šimpanzích tlup se denně monitoruje pomocí pozorovatelů s vysílačkami, a tak je velká pravděpodobnost, že je zde návštěvníci uvidí. Avšak s naším setkáním to zatím vypadá bledě. Trmácíme se lesem. Po určité době poznáváme, že nás průvodce uměle udržuje v očekávání. Občas se prudce zastaví. „Co to bylo? Co to bylo? Slyšeli jste to?“ hraje laciné divadlo a my se pomalu loučíme s nadějí na úspěch.

52390002

Po několika kilometrech se však ozývá hlas z vysílačky. Šimpanzi se přesunuli do jižní části lesa. Přejíždíme lodí pár kilometrů podél parku a po několika málo minutách chůze lesem se nám dostává vytoužené odměny. Pod vzrostlým mangem si tu lenoší asi patnáctičlenná skupina šimpanzů. Nasazujeme si roušky, neboť kvůli velké genetické příbuznosti s těmito primáty dochází k vzájemnému přenosu nemocí. Obyčejná lidská chřipka může tedy úspěšně zdecimovat celou populaci šimpanzů.

52340021

Neslyšně usedáme do trávy a na hodinu se stáváme součástí šimpanzí tlupy. Snažíme se udržovat doporučenou vzdálenost a neprovokovat je upřeným pohledem do očí, což tito mohutní lidoopi považují za výzvu k boji. Jde o skupinu, která je na přítomnost člověka za dlouhá léta výzkumu zvyklá, a proto zde přímé nebezpečí útoku spíše nehrozí, přesto se ale člověk musí mít na pozoru. Občas kolem nás proletí kámen či větev. Případy s tragickým koncem jsou zde ovšem také zaznamenány. Místní nám vyprávěli, že tu před lety projížděla loďka s domorodou rodinou. Jelikož byli šimpanzi zrovna na břehu jezera, nemohla si tuto příležitost nechat ujít. Setkání však skončilo únosem do pralesa a zabitím asi čtyřletého dítěte.

 

[mizející bratrstvo]

 

Šimpanzi (Pan troglodytes) dnes obývají převážně fragmenty, kdysi rozsáhlého, rovníkového pralesa, táhnoucího se od západu na východ kontinentu. Kvůli rychlému odlesňování se jejich stavy neustále zmenšují. V Gombe žilo v 60. letech, v počátcích zdejšího výzkum, kolem sto padesáti šimpanzů ve třech komunitách. Dnes se početnost zdejší populace odhaduje na posledních sto jedinců. Hlavní skupina nazývaná „Kasakela“ si udržuje okolo padesáti jedinců, avšak „jižní“ i „severní“ skupina, obstarávající si potravu i za hranicemi parku, se neustále zmenšuje. Jediným řešením je rozšíření koridorů, které propojují park se skupinami šimpanzů ze severní části parku. Jinak hrozí, že celá populace vlivem příbuzenského křížení a chorob v blízké budoucnosti zcela zanikne.

52340016

Soumrak značně pokročil a my spokojeně poleháváme na molu a pozorujeme hladinu Tanganiky rozzářenou desítkami světel petrolejových lamp rybářů, kteří se sjíždějí k nočnímu lovu. Hlavou se nám honí tisíce myšlenek a dojmů z netradičního setkání. Na otázku, která nás však tíží nejvíce, nám nikdo odpovědět nemůže. To, jestli tento ostrůvek života v moři problémů obstojí, ukáže až čas.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *