Travelfocus
žádné komentáře

Kalifornské pobřeží – návrat rypoušů

Kalifornské pobřeží – návrat rypoušů
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

Je jich plné pobřeží – kam až naše oko dohlédne. Povalují se na písku jako obrovské vycpané pytle. Sem tam sebou zavrtí, převalí se z boku na bok, protáhnou svou sleženou ploutev, nebo se nehtem podrbou na tučném břiše. A přece stačilo jen málo a neležel tu ani jeden rypouš – kolos mezi ploutvonožci.

[text & foto Kateřina & Miloš Motani]

a154-9872marorez

V blízkosti osady San Simeon se u cesty otevírá široká písečná pláž. Na rozdíl od jiných nevypadá na první pohled příliš lákavě. Na okrově šedivém písku se povalují tlející tmavě fialové a hnědé řasy. Naši pozornost však vzbuzuje docela nenápadná bílá cedule s černě namalovanou siluetou rypouše.

f21-12824marorez

 

[první stopa]

 

Kalifornské pobřeží je tak úchvatné, že každou chvíli zastavujeme. Podél celého břehu, ale i na kamenech lynčovaných zpěněnými vlnami, bují svérázný mořský život. Široký, temně modrý oceán dává tušit, že i pod hladinou je velmi živo. Úplně poprvé vidíme mořské vydry ve volné přírodě. Neposedně dovádějí mezi žlutozelenými řasami, dlouhými až několik desítek metrů a ze dna loví slizké měkkýše či pichlavé mořské ježky. Celé pobřeží Kalifornie – až někam daleko za San Francisko – skrývá další, mnohdy nečekané přírodní poklady. Netrvá dlouho a na svém kontě máme naše první setkání s rozdováděnými lachtany kalifornskými (Zalophus californianus), těmi největšími akrobaty mezi všemi ploutvonožci. Potkáváme je skutečně často. V Point Lobos State Reserve obsadili celý nedaleký skalnatý ostrov. Dokonce nám jeden lachtan leží zcela nerušeně jenom pár metrů od nohou.

a157-9981marorez

Živo a hlučno je ale i dál v zátoce u města Monterey, na molu v Santa Cruz a pak hlavně v přístavu v San Francisku na Pieru 39. Několikrát se setkáváme na své cestě i s flekatými tuleni obecnými (Phoca vitulina), kteří si na rozdíl od lachtanů nepotrpí zrovna na takovou početnou a „těsnou“ společnost. Při naší první cestě se nám nepodařilo rypouše spatřit, ovšem myšlenky na ně nás stále neopouštějí – prostě rypouši nám jaksi „nejdou z hlavy“. V září, o dva roky později, se vydáváme do malé státní rezervace Año Nuevo. U vstupu nám rančerka s tajemným úsměvem sděluje, že „jsou tam dva“. Nedočkavě se vydáváme na krátký trail, který vede k „rypouší pláži“. Pověstné kalifornské slunce je schované za ještě pověstnější kalifornskou mlhou. Je poměrně sychravo, krajina je ponořena do bílošedého oparu, seschlé stvoly rostlin zdobí nespočetné lesklé kapky vody, na jednom listě vysedává velká zelená rosnička. Na konci cesty nás čeká tak trochu zklamání. Rypouši tady sice jsou, to je pravda, ale na pořádné fotografování leží poměrně daleko. A jít k nim blíž se nesmí, na to dohlíží horlivý rančer. Jsou to březí samičky a ty potřebují klid.

b159-9860marorez

Na protilehlém výběžku, asi tak sto metrů daleko, je vidět další rypouše. Polehávají jeden vedle druhého na písečné pláži, v bezpečné vzdálenosti od lidí. Zdá se jich být opravdu hodně. Příjezdová cesta přímo ke kolonii je však pro veřejnost uzavřena. Ale nakonec, co bychom taky chtěli – snad ne rypouše na metr daleko – nejsme v žádné zoologické zahradě, ani na cirkusovém představení. Tady, uprostřed divoké přírody platí přísná pravidla ochrany, kde se musí člověk spokojit s tím, co k němu zrovna připlave. Jen tak mimochodem si vzpomeneme na bílou ceduli u osady San Simeon, kterou jsme míjeli v roce 1996. Tam bylo pobřeží velmi snadno přístupné, bez plotu a bez jakéhokoli ohraničení. Je jen otázkou, kdy na tuto pláž rypouši vlastně připlouvají?

f21-12421marorez

 

[o osm let později]

 

Na jaře 2004 jedeme opět kolem pobřeží, „oči na stopkách“, právě teď se prý na břehu okolo Big Sur zdržuje spousta rypoušů. Navečer přijíždíme k pláži nedaleko osady San Simeon. Je už poměrně dost šero, ale podle ostré vůně, štěkání, kvičení a tmavých „pytlovitých“ obrysů ležících na písku víme, že tentokrát jsou skutečně tady! Brzy ráno se při pohledu na pláž nestačíme divit. Písečné pobřeží je doslova obleženo stovkami rypoušů severních (Mirounga angustirostris), a to jen pár metrů od hlavní silnice! Většina těchto statných zvířat lenivě polehává na vlhkém šedivém písku. Někteří z nich vypadají, jako by na pláži leželi už celou věčnost. Jiní rypouši se ještě lesknou od vody. Sem tam se svým ohromným tučným tělem zavrtí, pootevřou své slepené knoflíkové velké oči a protáhnou si ztuhlé tělo nebo přeleženou ploutev. Čas od času na sebe vyhodí přední ploutví hromady písku, kterým chrání své tělo před pálivým sluncem.

b226-12381marorez

Několik rypoušů míří směrem do moře. Neohrabaně posouvají své obrovité tělo centimetr po centimetru směrem kupředu. A mezi tímto svým úporným snažením slastně a dlouho odpočívají. Když se ocitnou ve vodě, stanou se z nich najednou velmi hraví a zdatní plavci. Se zaujetím pozorujeme jejich očividně blažený odpočinek na souši i veselé dovádění ve vodě. Před nevinně vyhlížejícími zvířaty je však nutné se mít velmi na pozoru. Když se cítí být ohroženi, dokáží být rypouši nečekaně hbití a bojovní, jen aby uchránili svá teritoria a mláďata. O jejich síle se lze přesvědčit hlavně v době páření, kdy statní samci bojují o získání svého harému. Nejen proto byly na břehu postaveny pozorovací vyhlídky včetně informačních tabulí. Kolem parkoviště poskakují také krotké vypasené veverky. Zneužívají tak trochu slávy rypouší kolonie a loudí na každém příchozím kousek žvance, odlomek nějaké křupky – lezou nám ty potvory klidně i po kalhotách. Rypouši se zdržují na mexických a kalifornských ostrovech či na plážích téměř po celý rok. Jejich počet a skladba se však mění v určitém rytmu.

f21-24873marorez

 

[rypouší polygamie]

 

Samci připlouvají na pevninu v prosinci. Vzrostlí jedinci dosahují délky až čtyři a půl metru a váží dva tisíce kilogramů. Od samiček, měřících tři a půl metru a vážících devět set kilogramů, se samci liší výrazným chobotovitým rypákem, který připomíná zakrslý chobot. Zanedlouho po samcích připlouvají na pevninu také vysoce březí samičky, o které svádějí samci dlouhé, kruté a krvavé souboje. Tyto „samčí kolosy“ zvedají při souboji svá ohromná mohutná těla a silnými špičáky si navzájem zasazují hluboké rány, které se však poměrně brzo hojí. Na jednoho dospělého vítězného samce připadá harém o velikosti až čtyřiceti samiček.

b226-12390marorez

Přibližně po týdnu od souboje se samicím rodí jeden a půl metrů velká novorozeňata, vážící třicet až čtyřicet kilogramů. Během čtyř týdnů, kdy se živí jen tučným mateřským mlékem, přiberou mláďata výrazně na váze. Ke konci kojení váží až čtyřikrát tolik. Devatenáct dní po porodu jsou samičky opět připraveny k oplodnění. Jsou-li oplodněny, nastává v matčině těle tříměsíční klid zárodku, takzvaná implantace. V této době samice pomalu odnaučuje svá mláďata kojení, a to až do úplného odstavení mláďat. Po několika týdnech péče o potomky se pak vyhladovělé a znovu březí samičky vydávají opět na volné moře lovit potravu. Krátce poté opouštějí pevninu i samci. Na pevnině zůstávají hlavně dorůstající mláďata. A reprodukční koloběh pokračuje.

b227-12404marorez

Stačilo v minulosti málo a tito ohromní ploutvonožci by dnes už vůbec neexistovali! V devatenáctém století byli vybíjeni ve velkém, a to pro jejich tuk do olejových lamp i pro kůži. Zbytek mrtvého zvířete se vyhazoval. Uvádí se, že lovec rypoušů byl schopen zabít během hodiny až dvacet nevinných zvířat. Po letech bezhlavého zabíjení zůstala z původní statisícové populace jen malá skupinka rypoušů. ěkteří autoři udávají, že poslední životaschopná populace dosahovala maximálně 100 jedinců.

b227-12411marorez

 

[z nuly na sto]

 

Někteří z vědců považovali rypouše za druh vyhynulý či odsouzený k vyhynutí. V roce 1922 zakázalo Mexiko lovit rypouše, zakrátko tento zákaz vydaly i Spojené státy. Díky přísné ochraně se tak začal počet těchto zvířat pomalu rozrůstat. Po špatných zkušenostech s člověkem osídlovali nejdříve od pevniny vzdálené ostrovy, jako jsou San Miguel a San Nicolas Island a teprve později se odvážili i do blízkosti lidských sídel. Do oblasti současné státní rezervace AÑO NUEVO připlavali v roce 1955, kde až po šesti letech přivedli na svět svá první mláďata. K velkému překvapení místních obyvatel, připluli první rypouši na pobřeží u osady San Simeon v listopadu roku 1990. V prosinci jich bylo už okolo sto padesáti a v lednu se narodilo první mládě. Další rok bylo mláďat už padesát. V roce 1999 se na pláži San Simeon zdržovalo asi 7 500 dospělých zvířat a 1 900 novorozeňat. V roce 2005 se odhadovalo, že je v kolonii na celých čtrnáct tisíc rypoušů. V současné době jejich počet neustále narůstá, podmaňují si pomalu další a další donedávna ještě opuštěné pláže. Celkový počet rypoušů se odhaduje na sto tisíc jedinců, tendence je stoupající. Rypouši se na kalifornské pobřeží konečně zase vrátili!

b230-12472marorez

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *