Travelfocus
žádné komentáře

Kentucky – stát modré trávy

Kentucky – stát modré trávy
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

Americký stát Kentucky je zvláštní směsí zaostalého Jižanství, drobných vesniček shluklých kolem kostelíčka té či oné víry a oblastí mnohamiliónových sídel úspěšných majitelů koňských farem. A když k tomu přihodíme 15 palíren bourbonu, máme Kentucky před sebou.

[text Václav Větvička, foto autor a Peter Dedina]

KY-

Ve Spojených státech má Kentucky přezdívku Bluegrass state, stát modré trávy. Tráva tady samozřejmě modrá není, stejně jako nikde jinde. Tradiční odrůda, nazývaná bluegrass, má droboučké namodralé kvítky, takže na jaře mají některé louky namodralý nádech. Údajně sem přinesla tuto trávu Angličanka doprovázející Daniela Boona někdy v roce 1769, prý semínka pečlivě hlídala v cípu kapesníku. Existuje i méně romantická verze, podle které rozhazoval semena této trávy obchodních Johna Findley, který do slámy balil zboží, se kterým kšeftoval. A kde prodal, tam slámu zahodil.

 

[měněná historie]

 

Louisville

„My old Kentucky home“, v celé Americe populární a zlidovělá písnička skladatele samouka Stephana Collince Fostera, by mohla být státní hymnou. Tak dojemně a přitom prostě vyjadřuje lásku k domovu. Není divu, že se stala znělkou každoročního kentuckého Derby. Nicméně dnešní Amerika se ráda babrá ve své historii, a stejně jako je nejslavnější část díla Marka Twaina považována za rasistickou, o Fosterově písni se tvrdí, že se původně jmenovala Poor Uncle Tom, Good Night a měla popisovat vzpomínky černých otroků, toužících po spojení s rodinou na třtinové plantáži. O pár let později ale vyšla kniha Chaloupka strýčka Toma, jejíž děj se také odehrával v Kentucky, a kvůli velké podobě Foster urychleně změnil text.

Louisville+Science+Center

Říká se, že pokud je Amerika tělem, pak je Kentucky jeho srdcem. Názvy měst a městeček jsou v mnoha případech odrazem minulosti a zároveň i určité naivity původních obyvatel. Relativně nevelké město Frankfort, dnes hlavní město státu, se původně nazývalo Frank’s Ford po Stephenu Frankovi, zabitém v roce 1780 ve chvíli, kdy se snažil přebrodit blízkou Kentucky River. Časem se to lidem zdálo příliš starobylé a přešli na Frankfort, i když tam asi bydlel víc Patagonců než Němců. Určitě zajímavé je město Louisville, malebně ležící na břehu řeky Ohio a dýchající poklidnou směsí velkoměsta s jižansky pohostinným maloměstem. Historie města je na americké poměry dlouhá, založil jej genrál George Clark jako základnu pro výpravu proti Angličanům již v roce 1778. Clark město pojmenoval po králi Francie s tichou touhou získat pomoc Francouzů proti Britům. Osud bývá ironický a tak se rok vyhlášení Kentucky samostatným státem shoduje s rokem popravy krále Ludvíka.

Ohio+river+HDR1

Otevření říční dopravy až do New Orleansu pak Louisville katapultovalo z provinčního městečka do pozice důležitého průplavu. A jelikož po řece se plavil i bourbon, na dnešní slávu zlatavého nápoje bylo zaděláno. Na páru v lodní dopravě se v městě dodnes vzpomíná na vyjížďkách na parníku Belle of Louisville, neboť Louisvillská kráska je nádhernou nostalgickou vzpomínkou na dobu dávno minulou, kdy po řece jezdili dámy i podvodníci, falešní hráči i Mark Twain. A když Belle nerejdí po Ohiu, hraje na své parní píšťaly divé melodie slyšitelné po celém centru města.

 

[koně místo cigaret]

 

KY-2788

Kentucky je státem proslaveným zejména pěstováním tabáku, produkcí bourbonu a chovem koní. S tím prvním to v posledních letech není nijak slavné, protikuřácká tažení udělala své a když z města zmizela i největší americká továrna na cigarety, musí se farmáři ohlížet po něčem jiném. Koně jsou ale zlatým dolem dodnes – původně se sem jejich chov dostal s aristokratickými farmáři z Virginie, dnes je zde, zvláště v oblasti měst s malebnými názvy jako je Paris, několik stovek výtečně prosperujících farem. Původní usedlíci byli tak urputně proti Anglii, že dělali vše natruc, a tak se dostihy běhaly proti směru hodinových ručiček. Když v roce 1947 zemřel slavný dostihový kůň Man O’War, přišlo na jeho pohřeb víc než tisíc lidí. A šílensví kolem dostihů zde panuje dodnes. Hlavním magnetem je každoroční Kentucky Derby, slavná část známé Trojkoruny, trojice nejslavnějších dostihů Ameriky s tradicí sahající hluboko do 19. Století. Derby do města každoročně přiláká přiláká dobrých půl miliónu nadšenců a není divu, že na tuto dobu můžeme na hotelový pokoj zapomenout. A jednoduché to nebude mít ani ten, který zatouží shlédnout dostihy na vlastní oči – pořádné lístky se dědí z otce na syna a pro většinu smrtelníků zbývá podřadná alternativa pozorovat dostihy z rozbahněné louky uprostřed závodiště.

View+from+top+floor

Zapomenout se samozřejmě nesmí ani na bourbon, kentuckou odrůdu skotské. A právem, dostihů je pár a znalci kupují koně jen jednou v roce, ale bourbon se pije pořád. Jako otec kentuckého slunce v lahvi je považován ctihodný baptistický kněz Elijah Craig, kterému se údajně poprvé podařilo tento lahodný nápoj vyrobit někde v dnešním okrese Bourbon County. Podle všeho je to nesmysl, umění přepalovat cokoliv na alkohol přinesli imigranti ze Skotska, jen kukuřice rostlo v Kentucky víc než pšenice. Navíc původní pálenky, které se stáčely do kameninových nádob rovnou z destilačního přístroje, měly s dnešním sofistikovaným nápojem pramálo společného. A tak alespoň ten název pochází skutečně z Kentucky, když totiž whisky posílali lodí do New Orleansu, překupníci se ptali, odkud že ta ohnivá voda pochází. A nápis Bourbon County byl tehdy zárukou kvality.

Louisville+downtown

Bourbon je dnes oficiálním americkým nápojem a při jeho výrobě je nutno dodržovat veškerá pravidla, z nichž ta nejdůležitější jsou minimálně 51 procent kukuřice a několikaleté stárnutí v nových dubových sudech, které jsou vevnitř dočerna vypálené. I o vypalování existuje legenda – údajně se na to přišlo náhodou, když jeden z dělníků si při vypalování odskočil na gáblík a jeho sud se mezitím pořádně připálil. Naši předkové nic nevyhodili a tak se pokažený sud použil. O to větší bylo později překvapení, když se z něj vyřinul proud tekutiny, která barvou připomínala dnešní whisky.

 

[terén pro věrozvěsty]

 

traffic+after+dusk

Východní část Kentucky je chudá, většina dolů je dnes již zavřená, a tak lidem nezbývá, než žít z podpory. O to víc se tam uchytí nejrůznější věrozvěsti. A tak nepřekvapí, že zde sídlí Horský boží kostel. Ona ta návštěva amerických kostelů bývá často plná zvláštních zážitků. Jen namátkou si vzpomínám na oklahomský kostel pro bohaté, kde se na stříbrné tácky výběrčích snášely pětisetdolarové šeky, které s viditelnou nedbalostí podepisovaly ruce plné diamantů, kde tiše šuměl vodopád a kde se pastor na konci bohoslužby modlil za spásu pana Gorbačova.

Ohio+river

I kentucký kostel stál za to. Samotné učení, se kterým kdysi přišel George Hensley, existuje i v jiných amerických státech, i když je pravdou, že v těch nejchudších státech se mu daří nejlépe. Zbožný pan Hensley si v roce 1909 vysvětlil Ježísova slova z evangelia svatého Marka mluvící o tom, že skuteční věřící nebudou nemocní ani jim neuškodí jedovatá zvířata, po svém a vzal je za bernou minci. Od toho roku až do roku 1955, kdy umřel na následky hadího uštknutí, hlásil, že správně věřící mohou brát do roku jedovaté hady a že spasení se dočká jen takto prověření jedinci. Návštěva kostela je proto jen pro otrlé duše – pastoři i zbožné ovečky se dotýkají chřestýšů tlustých jako noha se stejným sebevědomím, se kterým berou do ruky bibli. Uprostřed kázání je otevřena bedna a z ní si lidé s klidem a, přiznejme si, také s nepochopitelným gustem, berou do rukou chřestýše. Přitom nejde o žádný klam, podfuk či virtuální realitu, jedná se o skutečné jedované hady, kteří nemají ani vytrhané zuby, ani nejsou podchlazení. Za mé návštěvy byl Bůh očividně doma a nikdo nebyl uštknut, takže mrákoty se pokoušely jen o mne. Když jsem se souseda zeptal, jestli se nebojí hadího jedu, odpověď člověka, který byl v kostele již osmkrát uštknut, mne omráčila: „Prostě jsem na chvíli odloučil svou mysl od Boha.“

baseball+stadium+view+2_edited-3

Kentucky jistě není z těch států americké Unie, které by byly na prvním listě všech turistických brožur. Stát neomráčí ani divukrásnou přírodou (na to musíme spíše na západ) ani velkoměsty překypujícími životem (to musíme zase na východ). O to příjemněji se zde žije, samozřejmě pokud se dokážeme smířit s místním dusným parnem, které zde šest měsíců v roce panuje. Ale pokud sem jako turisté na pár dnů zavítáte, rozhodně nebudete litovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *