Travelfocus
žádné komentáře

Kypr – poslední zeď v Evropě

Kypr – poslední zeď v Evropě
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

Mnoho turistů a cestovatelů dnešní doby chce vidět zajímavá a netradiční místa. Bohem zapomenuté exotické ostrovy jsou neustálým lákadlem pro cestovatele v každém věku. Ale co ostrovy ve Středozemním moři? Část jednoho z nich, Kyperská republika, je členem Evropské unie (fakticky pouze z 97 %) a zároveň tamní zeď rozděluje jedno město na dva státy. Kdo tipoval Kypr, má zásah do černého.

[text & foto Miroslav Deneš, www.krasysveta.cz]

1T2J3821

 

[míšení kultur]

 

Kypr vypadá z ptačí nebo satelitní perspektivy jako podivná ryba plovoucí ve východní části Středozemního moře v blízkosti Turecka, Libanonu a Sýrie. Bývá nazýván ostrovem lásky, možná díky řecké báji o zrození bohyně Afrodity z vodních pěn. Té je zasvěcen celý ostrov a můžete zde najít Afroditinu pláž, koupelnu, altán i místo, kde se střetávala se svým lidským milencem. Historici se dodnes přou o název ostrova. Podle jedné části vědecké veřejnosti je jméno Kypr odvozeno od slova měď, které se na ostrově nacházelo poměrně ve velké množství. Druhá část je názoru, že Kypr (Eteocypriot) je pojmenován podle jazyka, kterým se na Kypru hovořilo až do 4. století př. n. letopočtem. Do třetice, část odborníků je přesvědčena, že slovo Kypr je překlad řeckého Kypros (henna).

1T2J3834

Důkazy o osídlení Kypru sahají až do mladší doby kamenné. Řekové, kteří měli na později kulturu ostrova zásadní vliv, jej obsadili zhruba 1500 let před naším letopočtem. Později dorazili sem Achátové a obě kultury se začaly mísit jak kulturně, tak geneticky. V následujících letech až do našeho letopočtu postupně ovládli ostrov Egypťané, Chetité, Peršané, Římané, Byzantci a Arabové. V roce 1489 se stal Kypr součástí Benátské republiky, ale nevydrželo mu to ani celé jedno století. Osmanská říše ostrov dobyla roku 1571 a v roce 1669 jej ovládli Turci. V době rusko-turecké války si Turci pozvali na ochranu Brity, kteří začali považovat ostrov za své území a v roce 1925 jej prohlásili za svou kolonii. Nezávislost na Británii vyhlásili Kypřané až v roce 1960.

 

[ostrovní válka]

 

Po vymanění se z područí Británie začali Kypřané rozvíjet silné nacionální snahy. Část řeckých Kypřanů chtěla připojit ostrov pod vládu v Aténách, což se nelíbilo turecké menšině na severu ostrova. Počet obyvatel, kteří se k ní hlásili, čítal asi 1,5 % ze všech obyvatel Kypru. I toto nepatrné množství stačilo, aby tehdejší mocní v turecké Ankaře spustili vojenskou invazi na ostrov pod záminkou ochrany svého obyvatelstva. Trochu to připomíná Henlainovo volání po ochraně „utlačovaných sudetských Němců“ v bývalém československu na úsvitu 2. světové válku. Dne 20. července 1974 zahájilo Turecko útok proti zcela bezbrannému ostrovu. Turci nasadili více než 40 000 vojáků a došlo i na těžkou techniku včetně tanků. Dle mého názoru šlo o bezprecedentní porušení státní suverenity a mezinárodního práva.

1T2J4511

Než se OSN a Rada Evropy zmohly na jakoukoliv reakci, Turci obsadili 37 % území ostrova, odkud vyhnali na 200 000 obyvatel, což představovalo 33 % řeckých Kypřanů. Ostrov zachvátila občanská válka. Téměř každá vesnice z řecké části měla své mladé muže v bojích a dodnes jsou na vesnických hřbitovech hroby padlých v této válce. Jejich hroby se dají poznat velmi lehce. Oproti jiným hrobům jsou vzorně upraveny a vlaje nad ním bílá kyperská vlajka s lipovými ratolestmi.

 

[zelená linie]

 

Poté, co se do konfliktu vložilo OSN, bylo vytyčeno demilitarizované nárazníkové pásmo pojmenované jako „The Green line,“ jenž se táhne napříč ostrovem. Název „zelená linie“ si vysloužilo od velícího generála vojsk OSN, jež při jednání zakreslil zelenou tužkou na mapu čáru napříč ostrovem. Nárazníkové pásmo je široké až 3 kilometry, ale také místy jen 50 metrů. Pokus o přechod této hranice mimo jasně určené přechody by se vám nemusel vyplatit. Hranice je velmi bedlivě střežena ve třech liniích. Pokud pojedete ze strany řeckého Kypru, narazíte nejprve na linii budek a stanovišť kyperské armády. Podle terénních možností je druhá linie osazena stanovišti a budkami vojsk OSN. Poznáte je velmi snadno. Hlídkové věže jsou bílé a mají na sobě velká černá písmena UN.

1T2J4589

Za touto řadou je takzvané území nikoho, kam mohou pouze prověření zemědělci obdělávat půdu. Na okraji políček můžete spatřit asi metrovou mez s ostnatým drátem. To je přesná hranice. Dříve bylo u ostnatého pletiva z turecké strany často minové pole. Na každých 200-300 metrech stojí maskovaný bunkr nebo budka s tureckými hlídkami. Vojáci jsou standardně vyzbrojeni lehkými zbraněmi i dnes, protože pořád zde vládne „pouze“ příměří. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století měla vojska OSN na hlídce nasazeny neprůstřelné vesty a na zbraních natažené závěry.

 

[risk je zisk]

 

Stojím na křižovatce a mozek velí: „ Zaboč doleva, tam je cesta“. Jenže moje ruka má vlastní rozum a dělá něco zcela odlišného. Řadím redukci pro jízdu terénem na vypůjčené Vitaře a vyrážím rovnou okolo cedule zákaz vstupu. Za první zatáčkou je maskovaný barák s rozhlednou a štěká na mě hlídací pes kyperských vojáků. Mozek šílí: „Tak, teď tě zastřelí nebo alespoň zatknou a budeš mít co vysvětlovat.“ Jenže vojáci nikde. Ruce oponují mozku: „Asi šli na snídani. To musíš využít“ a dál si hledí volantu. Poskakuji po cestě necestě mezi políčky a křovím. Zastavuji pod hustými korunami pomerančovníků, beru fotoaparát a teleobjektiv a jdu dál pěšky. Přede mnou je pás vysokého rákosu a za ním jen otevřená krajina. Po pravé straně je hlídková věž vojsk OSN a nalevo ostnatý drát. Za ním sedí Turek ve stínu budky a kouří. Chci zpět k autu a rychle pryč. Ruce na spoušti fotoaparátu jsou ve svém živlu a smějí se mi, jaký jsem „posera“.

1T2J4608

Po chvíli sedím za volantem a ruce volají: „Jen dál a houšť!“ Mozek rezignuje a jen udává příkazy ostatním orgánům, aby koordinoval poskakování těla na sedadle. Projíždím houštinou a najednou stojím u střeleckého okopu. Vždy po pár metrech je betonový půlkruh, který slouží jako ochrana palebného postavení a skrz střílny je vidět tenká „The Green Line“. Ruce jsou jak utrženy z řetězu, rychle mění teleobjektiv za „širokáč“ a fotografují okopy se střílnami. Ruce chtějí ještě dál, ale nakonec raději opouštím horké pásmo na tu silnici, kde jsem měl původně odbočit.

 

[město a zeď]

 

Nikosie je staré město obehnané benátskými městskými hradbami. Rozkládá se na rovině mezi pohořím Kyrénia na turecké straně a Tróodos na řecké straně. Kruhový půdorys města protíná zelenou linii a z celého ostrova je právě tady demarkační pásmo nejužší. Hlídkové budky vojáků OSN a tureckých vojáků jsou od sebe vzdáleny pouhých pár metrů. Na některých místech se budky téměř dotýkají. Pokud se budete procházet uličkami staré Nikosie v kyperské části, lehce se vám stane, že před sebou uvidíte hradbu modrobílých sudů naložených pískem. Za nimi jsou hlídkové budky OSN a Turků. K této hradbě už nesmíte. Na konci takové uličky sedí řecký voják a dá vám najevo, že zde není nic, co by vás mohlo zajímat.

1T2J4624

Moje ruce jsou hrozně nebezpečné. Jako by vedlo přímé komunikační spojení mezi rukama a nohama a vynechávala se zakázka k mozku. Jezdím okolo „horkého pásma“ tak dlouho, až nacházím, co chtějí vidět. Nohy dostaly příkaz od rukou a už se hrnu do rozbořeného domu na kyperské straně. Zbytky vytlučených oken jsou zajištěny ostnatým drátem. Přede mnou je úzký chodník a další rozbořený dům, ze kterého mají vojska OSN pozorovatelnu. Mozek se snaží opět protestovat, ale ruce jsou jako bláznivé. Mačkají spoušť fotoaparátu a snaží se držet balanc v hromadě odpadků a suti, kam mě zavedly. pokud přejdete do turecké části města, k čemuž slouží tři oficiální přechody, počítejte s tím, že kyperské pojištění vozidla tady neplatí. Kyperští policisté si vás moc všímat nebudou, zato na turecké straně musíte vyplnit speciální formulář a dostanete na něj razítko. Tuto doložku uložte do pasu a neztraťte ji, budou ji po vás požadovat cestou zpět. A ještě jedna rada, vracejte se přes stejný přechod, kudy vstoupíte na tureckou část. Ušetříte si zbytečné dotazy a možnou kontrolu Turků.

 

[život u zdi]

 

Zahněte za celnicí do první ulice na turecké straně a snažte se držet se co nejblíže u zdi. Mnoho domů v tomto pásmu bylo strženo a turecká armáda zde postavila na volných prostranstvích třímetrovou zeď. Na některých místech je do „The Green line“ vidět z boku přes dvorky tureckých obyvatel. Budky Turků a OSN jsou tak blízko sebe, že by se vojáci mohli fackovat, místo aby po sobě stříleli. Stojím u jednoho dvorku a ruce si zase dělají, co chtějí. Sundávají „širokáč“ a nasazují teleobjektiv. Snažím se jim domluvit: „Nechte to, to není dobrý nápad. Ten dvorek je plný tureckých dětí.“ Po druhém snímku vyskakují dvě děti, běží ke mně a křičí: „No photo, no photo!“ Začínám mít strach. Raději vyklízím výhodnou pozici a jdu dál. Turci mají v porovnání s kyperskou stranou daleko nižší životní úroveň, což uvidíte všude okolo. Do turecké části města se investuje velmi málo, protože kyperští Turci jsou odkázáni pouze na pomoc a dotace z Ankary. Turecká vláda má dost málo peněz sama pro sebe a na okupovaném území musí financovat hlavně armádu. Lidé si musí pomoct sami.

1T2J4671

Zato na řecké straně zdi to žije a prosperuje. Lidé žijící u zdi si zvykli na podivné sousedství s vojáky. Pokud dojdete až na okraj starého města ke hradbám, můžete vidět několik paradoxů. Jdete po ulici pod hradbami a nahoře za spoustou ostnatého drátu sedí Turci na lavičkách a odpočívají. Na druhé straně města budete tentokrát na hradbách a pod vámi můžete spatřit trénink turecké fotbalové mládeže na hřišti dotýkajícím se hradeb. Nahoře na zdi je vybudován bunkr, kde sedí vojáci a pozorují okolí. Mezi přechody pro vozidla na okrajích starého města zprovoznili nedávno jeden pěší přechod, jehož otevřením se uvolnilo trochu zdejšího napětí. Na turecké straně dostanete jakékoliv oblečení všech světových značek, na které si vzpomenete. Jen si nejsem jist, zda se vám některé oděvy rychle nezničí, protože se vyrábí hned ve vedlejších ulicích turecké části města.

 

[las vegas východu]

 

Město Famagusta bylo založeno ještě před naším letopočtem a celé staré město obklopuje benátská zeď. Ta je na některých místech vysoká až 15 metrů. Mezi nejznámější památky patří bašta Martinegro, katedrála St. Nicholas, mešita Lala Mustafa Pasha a městský přístav. Jak naznačuje mezititulek, na území města se vyskytovalo mnoho hotelů a kasin. Ne nadarmo měla Famagusta v padesátých a hlavně šedesátých letech minulého století přezdívku „Las Vegas východu“. Sjížděli se sem celebrity a hazardní hráči z celé Evropy a Blízkého východu. Příliv těchto lidí zákonitě přinesl obrovský nárůst ubytovací kapacity a všech služeb s nimi souvisejících.

Z bývalého luxusního plážového střediska Varosha na jihovýchodě města se po okupaci stalo město duchů. Hotely zůstaly po ukončení bojů sice otevřeny a pracovali v nich Turci, ale nikdo sem nejezdil. Letovisko postupně upadalo až do dnešního stavu. Z mnoha slavných hotelů zůstaly jen skelety nebo vyrabované ruiny. Co nezničili v plážovém letovisku turečtí nájezdníci, zničilo moře. Varosha byla vystavěna na písečné pláži a díky absenci jakékoliv údržby se voda často dostává až k hotelům, kde podemílá jejich základy. Zemská přitažlivost pak dokonává zbytek.

1T2J4692

Pokud chcete vidět město duchů na vlastní oči, jeďte do města Deryneia a najděte u „The Green line“ poslední obydlený dům. Dovedou vás k němu šipky s označením „View point.“ Majitel domu si postavil v přízemí malé muzeum věnované okupaci a co je nejdůležitější, na střeše dvoupatrového domu má vyhlídkovou terasu s dalekohledy. Stojí za to dát mu 3 eura a podívat se nejen na zelenou linii, ale hlavně na město duchů, jak se dnes přezdívá Famagustě a středisku Varosha. Jen obsazením tohoto střediska přišel Kypr o více než 50 % turistické ubytovací kapacity.

1T2J4701

Celý Kypr asi najednou neprocestujete, ale i ta polovina ostrova a hlavně bezprostřední okolí „The Green line“ stojí za to. Nikosia je asi jediné město na světě, které ještě rozděluje zeď. Určitě stojí za to jet na ostrov lásky a podívat se, jak to dopadá, když si chce jeden národ pokořit druhý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *