Travelfocus
žádné komentáře

Lublaň – město k pomilování

Lublaň – město k pomilování
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

Lublaň, Ljubljana, milovaná… Ljubiti totiž slovinsky znamená milovat a k zamilování vybízí i toto malebné místo, jímž protéká řeka Ljubljanica. Se svými 267 tisíci obyvatel je sice Lublaň největším slovinským městem, ale na druhou stranu patří naopak k jedněm z nejmenších hlavních měst Evropy.

[text & foto Vlaďka Jelínková]

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

[lublaň Plečnikovská]

 

Pokud bychom chtěli pojmenovat genia loci Lublaně, jistě by to nebyl nikdo jiný než architekt Josip Plečnik, člověk, který vtiskl svůj rukopis i do tváře Pražského hradu. Při jeho přestavbě ve dvacátých letech se údajně zamiloval do masarykovy dcery Alice. A na Masaryka, jenž Plečnika do velké míry proslavil i v jeho vlastní zemi, pamatovali v Lublani tím, že po něm pojmenovali ulici u hlavního nádraží. Takže dnes je název této ulice jedním z mála slovinských slov, v němž nalezneme písmeno ypsilon, které jinak Slovinci vůbec nepoužívají. Plečnik dokázal novým způsobem zkombinovat klasické elementy – sloupoví, balustrády, různé věžičky a vížky a jeho stavby jsou často vyladěny do nejmenších detailů. Například měděné kliky jedné z jeho nejznámějších staveb, Národní knihovny, jsou vyvedeny ve tvaru koňských hlav.

DSCN2209

Asi nejslavnější Plečnikovou lublaňskou stavbou je Trojmostí spojující staré město ležící na pravém břehu řeky Ljubljanice s Prešerenovým náměstím na levém. V roce 1842 zde italský architekt Giovanni Picco postavil Francův most na oslavu arcivévody France Karla Rakouského. Most se svými balustrádami benátského typu navozuje atmosféru italského města. Kříží se v něm navíc Plečnikovy urbanistické osy – vodní osa a osa spojující lublaňský hrad Rožnik s parkem Tivoli. Vedle mostu postavil na břehu řeky Ljubljanice tržnici v podobě kolonády podepřené klasickými dórskými sloupy, jež spojuje Trojmostí s druhou ikonou Lublaně, Dračím mostem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na každé straně řeky ho hlídají dvě sochy mohutných draků, k nimž se váže i několik legend. Jedna tvrdí, že na místě, kde dnes leží Lublaň, žil kdysi drak. Toho argonaut Iásón, jenž město založil, za pomocí svých druhů zabil. Další z legend tvrdí, že když přejde přes most panna, draci na piestedalech zavrtí svými ocasy. Ať je to jak chce, tak se každopádně drak stal i symbolem Lublaně.

 

[lublaň historická]

 

Lublaň je městem velmi starým, osídleným už dva tisíce let před Kristem primitivními lovci a zemědělci. Ve čtvrtém století př. n. l. zde žili Ilyrové, ve třetím pak keltské kmeny. Asi padesát let před Kristem přišli Římané, kteří zde založili osídlení nazvané Iulia Aemona (Emona). Město bylo na svou dobu velmi rozvinuté, dokonce mělo vybudovanou i kanalizaci. Jeho základy dnes pomalu odkrývají archeologové a dochovaly se i původní římské hradby.

DSCN0107

V 5. století osídlení zničily nájezdy Hunů a jiných kmenů a o sto let později sem doputovali první Slované. V roce 1270 město dobyl český král Otakar II, ale již o osm let později ho porazil Rudof Habsburský. S malým francouzským intermezzem v letech 1809– 1813, kdy město připadlo Napoleonovi, patřilo až do roku 1918 k Rakousko-uherské říši.

DSCN2223

Po první světové válce se Lublaň stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, následně přejmenovaného na Jugoslávské království a v roce 1945 představovala hlavní město Socialistické republiky Slovinsko ve Federativní lidové republice Jugoslávie. Zemřel zde v roce 1980 dokonce i jugoslávský vůdce, pro jedny despota, pro druhý „tatíček“ Josip Broz Tito. V červnu 1991 zde bylo oficiálně vyhlášeno nezávislé Slovinsko.

 

[lublaň pomalá]

 

Třebaže Lublaň možná nezařadíte mezi ta nejkrásnější města, jež jste v životě navštívili, určitě stojí za to se alespoň na chvíli projít podél řeky Ljubljanice, pokochat se pavlačovými domy na jejím břehu a posedět v jedné z četných místních kaváren. Ale nezapomeňte, že až budete chtít zaplatit, musíte si číšníka zavolat – jinak se asi nikdy nedočkáte. Slovinci jsou totiž zvyklí prosedět v kavárně třeba celé odpoledne a na českou uspěchanost, kdy obsluha vám s kávou přináší rovnou i účet, tady nejsou zvyklí. Zrovna tak není zvykem dávat číšníkovi spropitné (třebaže mu tím jistě uděláte radost).

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Klid a pohoda se projevuje i v jiných aspektech – například pokud se po Lublani budete dopravovat autobusy, možná budete zprvu zmateni z místních jízdních řádů. Stejně jako v Itálii totiž neuvádějí přesný čas, kdy autobus přijede, ale pouze intervaly, ve kterých jezdí. Většině Lublaňanů je to ale úplně jedno. Jezdí totiž na kole. Kola zde tak uvidíte doslova na každém rohu. Pokud naleznete nějaké neuzamčené, můžete si ho prý vzít: „To není krádež, ale vypůjčení od někoho, kdo o své kolo asi nestojí. Kdo si svého kola cení, ten si ho zamyká,“ říká student Andrej Bembič.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *