Travelfocus
žádné komentáře

Nový Zéland – od páry k pedálům

Nový  Zéland – od páry k pedálům
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

Zážitek na cyklostezce není ani tak o samotné jízdě na kole, jako o neobvyklých scenériích po cestě, zajímavé historii a lidech, které na ní potkáte.

[text & foto: Vlaďka Kennett]

SONY DSC

Ještě před nějakými patnácti lety by to nikoho ani nenapadlo – udělat ze zrušené železniční tratě populární cyklostezku. Myšlenka vybudovat The Otago Central Rail Trail se poprvé dostala na stůl potencionálních mecenášů roku 1994 a přestože projekt na počátku zažíval docela krušné období ze strany svých oponentů, byla nakonec realizace odsouhlasena.

 

[rail trail]

 

Za spolupráce DOC (Department of Conservation – Ministerstvo životního prostředí NZ) a OCRT (Otago Central Rail Trail Trust) došlo v letech 1994 až 2000 k relativně nákladnému přestavění a rekonstrukci dnes již historické tratě. Dnešní oficiální cyklostezka měří 157 km – začíná v Clyde a končí v malé obci Middlemarch. Na svém posledním úseku do Dunedin vlak stále jezdí. Převýšení na trati nepřesahuje 1m na 50m délky, takže jde o cyklostezku, na které se skutečně nenadřete.

SONY DSC

Je tady jasné, že je opravdu pro každého – však ji také kromě kola můžete absolvovat pěšky, na koni, nebo s kočárkem. Stezka si během let své existence našla okruh svých příznivců jak mezi domácími, tak mezi zahraničními turisty. Ročně na stezce stráví alespoň hodinu jízdou na kole či procházkou až 120 tisíc lidí, pět tisíc z nich pak absolvuje celou vícedenní trasu. Díky solidnímu marketingu a snaze o opravdu kvalitní služby podél celé stezky se tak z nedávno ještě málo známé atrakce stává turistické táhlo pro aktivnější výletníky.

SONY DSC

Příležitosti se samozřejmě chytili místní provozovatelé ubytovacích služeb, café, restaurací či dopravy, pro které bylo otevření stezky v jinak relativně turisticky mrtvé lokalitě doslova spásou. Každoroční akce jako Art Deco Festival v městečku Ranfurly nebo Otago Central Rail Trail Duathlon přilákají ještě o něco více návštěvníků a tak se zdá, že vyšlá hvězda Centrálnímu Otagu hned tak nepohasne. Rail Trail se stal unikátní rekreační příležitostí s dotekem novozélandské historie, dosud nezprofanovaných přírodních scenérií a skvělým poznávacím zážitkem v aktivním pohybu.

 

[na začátku byl wagon]

 

V dobách před železnicí jste se mohli kodrcat dostavníkem z Dunedin do Alexandry či Clyde i celé dva dny. Těžkým, zbožím a zásobami potravin plně naloženým nákladním vozům taženým koňmi trvala cesta ještě mnohem déle – takový wagon neujel za den více než 30 km. Proto se již od počátku 70. let 19. století začínaly zvedat hlasy pro zbudování železnice. Snaha vyústila ve vládní report, který situaci vyhodnotil, a odborníci navrhli sedm možných tras. Po intenzivní debatě byla vybrána současná trasa vedoucí nejméně náročným terénem. Vybraný projekt umožňoval přístup ke státním pozemkům, které byly k dispozici pro osídlení.

SONY DSC

Práce započaly roku 1879. Šestnáct tvrdých zim, šestnáct žhnoucích roků – extrémy počasí, jaké na Novém Zélandu můžete čekat skutečně jen v oblasti Centrálního Otaga. Šestnáct let trvala stavba nové, pro region životně důležité železniční tepny, kdy měly zhruba dvě desítky houževnatých dělníků, kameníků, kovářů a inženýrů jeden jediný cíl – prorazit železnici z Middlemarch do Clyde a spojit tak vnitrozemí s jihovýchodním pobřežím Jižního ostrova.

SONY DSC

Když v roce 1907 trať konečně dosáhla Clyde, spojila tak Dunedin s tehdy největšími zlatonosnými poli Nového Zélandu. V té době byl Dunedin největším městem země a tedy komerčním, obchodním a kulturním centrem. Objev zlata roku 1861 v Centrálním Otagu způsobil ekonomický boom, ale roku 1921, kdy byla trať dobudována až do zamýšlené cílové stanice v Cromwell, byla zlatá horečka již na zřetelném ústupu a tak se i pro železnici stalo zlato druhořadou záležitostí. Dlouhé vodní kanály, jimiž byl region protkán a které přiváděly vodu k tryskovým dělům zlatých dolů, byly přeměněny na zavlažovací systémy nově vznikajících farem, samotná dříve zlatonosná pole se stala výběhy pro stáda skotu a ovcí. Během většiny své 85leté historie tak hlavní význam železnice spočíval v dopravě balíků vlny do přístavních doků v Dunedin spolu s nákladem zvířat na tamní jatka. Na počátku 20. let 20. století byly jednou z významných přepravovaných komodit také kožky zabitých králíků, kteří se ve velkém likvidovali na farmách plání Maniototo.

 

[na okraji světa]

 

Centrální Otago bylo odjakživa velmi izolovanou oblastí Jižního ostrova, kdy v zimě nezřídka zůstaly farmy a osady díky tunám sněhu po týdny i měsíce zcela odříznuty od okolního světa. Proto byla The Otago Central Railway vítaným spojením s Dunedin, přicházela díky ní pošta, noviny i novinky ze života osad na trail. Samozřejmě připutovaly po kolejích i veškeré nezbytnosti pro život. Centrální Otago je mimochodem stranou od rušného života dodnes, čímž ale přispívá k poklidné atmosféře a pocitu absolutní pohody, které jsou jedním z hmatatelných zážitků cyklostesky.

SONY DSC

Od 60. let 20. století – jak jinak než pro neefektivnost – byly postupně s nástupem silniční dopravy jednotlivé úseky železnice rušeny, až koncem 80. let zůstal v provozu poslední dosud funkční úsek z Dunedin do Middlemarch. Přebudovaná cyklostezka byla slavnostně otevřena roku 2000. A co na vás tedy čeká, vydáte-li se po stopách někdejšího pískání parních lokomotiv v sedle kola? Trasu je možné absolvovat v obou směrech, přičemž ze severu na jih – tedy z Clyde do Middlemarch – je už beztak nenáročná jízda ještě o něco více pohodová, tedy z kopce (pokud se mírný sklon vůbec kopcem nazvat dá).

SONY DSC

 

I pokud přijedete za cestováním na Nový Zéland bez vlastního kola, není problém si docela obstojné trekové či horské kolo zapůjčit v některé z půjčoven operujících v regionu. Stejná firma vám pak také za nevelký peníz ráda zajistí převoz vašich dalších zavazadel, a to dokonce z ubytování do ubytování – nemusíte tedy kromě vody a nezbytností jako je pláštěnka či nářadíčko na kolo s sebou brát prakticky nic.

SONY DSC

Po cestě, zejména v blízkosti původních či stávajících osad je totiž mimo jiné k dispozici množství různých hospůdek, pubů či kaváren, takže strádat rozhodně nebudete. Informační stezka s mnoha panely je skvělým zpestřením a výborným zdrojem detailních informací, kde se kromě historických a technických dat dozvíte také mnoho o přírodě a geologii celé lokality. V podstatě záleží jen na vás, kolik dní na trase strávíte a kolik kilometrů denně najedete – můžete jet sami, s průvodcem, natěžko i nalehko, nechat si itinerář ušít na míru či si ho připravit sami dle mapy a načtených informací. Jak webové stránky, tak množství tištěných publikací nabídne nepřeberné množství návodů, jak Central Otago Rail Trail zažít.

 

[krajinářský ráj]

 

Přes všechno výše popsané se však v mých vzpomínkách nejhlouběji zaryla okolní příroda, terén a samotný průběh cesty. Krajina podél Rail Trail se průběžně mění, v podstatě každý den máte pocit že jste se ocitli ve zcela jiné části země. Od dramatických černě zbarvených stěn z břidlice kolem Taieri Gorge, po zlatavé, step připomínající rozehlé pláně obrovského mělkého údolí Ida Valley. Úchvatné pohledy se naskytnou při pohledu z nejvyšších bodů cyklostezky – nad centrem celého regionu, u městečka Ranfurly se před vámi rozprostře načervenalé, vlnící se pláně Maniototo. Název je maorským výrazem pro “moře krve” – dojem, který na obrovské ploše připomínají huňaté trsy specifické novozélandské trávy druhu Danthonia rubra.

SONY DSC

Po celé délce trasy jsou rozlehlé farmy na obzoru lemovány různě vysokými horskými pásmy, které tak ještě podtrhují pocit nekonečného prostoru – Kakanui Mountains, vlnitý hřbet s poetickým názvem The Rock and Pillar Range, nebo Hawkdun Range, která je hraničním pásmem mezi provinciemi Otago a Canterbury.

SONY DSC

Zavlažované a tedy sytě zelené pastviny v nížinách před Poolburn Gorge ostře kontrastují s jinak vyprahlými kamenitými pahorky v okolí rokle. Manuherikia Valley s medově hnědým nádechem se ve svém východním cípu svírá do soustavy roklí, připomínajících že se pomalu blížíte do oblasti přírodních kulis jakoby z amerického Západu – kolem města Alexandra je země kamenitá a vyprahlá jako měsíční krajina. Po cestě jistě potkáte skalní holuby, novozélandské sokoly, kachny druhu Tadorna variegata nebo jestřábce Circus approximans, z flory pak všudypřítomné vrby, specificky vonící keře s maorskými názvy Mingimingi, Korokia nebo Matagouri.

SONY DSC

Zajímavostí jsou solná pole, vypadající jako bílé skvrny na zelených pastvinách – dědictví z dob, kdy bylo celé území mořským dnem. Zde pak najdete halofyty – tedy rostliny tolerantní k vysokému obsahu soli v půdě – jako třeba tráva Atriplex buchananii. Historií prostoupený a romanticky odlehlý The Central Otago Rail Trail je skvělou šancí spatřit kus trochu jiné novozélandské krajiny, kterou rozhodně neuvidíte z hlavních silničních tahů. Střeží dosud zachované, neporušené a pro další generace velmi cenné dědictví regionu Otago.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *