Travelfocus
komentář

Pompeje – obraz zkázy

Pompeje – obraz zkázy
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

Zhruba v polovině srpna roku 79 n. l. se mezi oblaky neproháněli ptáci, obloha se oblékla do šedivých barev a z nebe začali padat kameny. Někteří lidé se už tehdy předvídavě skryli do bezpečí a modlili se ke svým bohům, aby to přestalo. Osudným se stal 24. srpen, kdy se na obloze zjevil obrovský zlověstný mrak. Zem se třásla, ze všech koutů se ozýval křik a volání zoufalých lidí.

[text & foto: Tomáš Kubuš]

Pompeje - Alexandr v Neapolskem muzeu

Psal se rok 79 a tehdejšímu světu vládl císař Titus. Římským fórem Pompejí se procházeli obyvatelé města odění do sněhobílých tóg. Smlouvali obchody, obdivovali sochy císařů, bohů a krásu starověkých chrámů. Za Fórem si šli odpočinout do veřejných lázní, aby pak nakoupili na tržišti a vrátili se do svých příbytků. Rolníci obdělávali úrodná kampánská pole, obdivovali staré olivovníky, rybáři se vyplouvali na moře pro bohaté úlovky a majetnější Římané si užívali luxus svých vil. Lidé se už konečně vzpamatovali z ničivého zemětřesení, jež je postihlo před sedmnácti lety, a tak si opět si užívali každý nový den.

 

[vítejte v Pompejích]

 

Město Pompeje upadlo v zapomnění na dlouhých 1500 let. Byl to architekt Domenico Fontana, kterému se v 16. století jako prvnímu podařilo objevit, že zem po které kráčí skrývá tisícileté tajemství. Tam někde pod jeho nohama leží starověké město Pompeje! Dnes Pompeje ožili. Ne docela jako předtím, ale opět na město dopadají sluneční paprsky a znovu se na ně z dálky dívá majestátní Vesuv. Jedině on ví, co se v ten osudný den skutečně stalo. Bránu do starověkého města dnes tvoří moderní městečko nesoucí jméno po svém slavném předchůdci.

Pompeje - Madonna del Rosario

V Neapoli stačí nasednout na vlak Circumvesuviana a za necelá dvě eura se o půlhodiny později ocitnete v Pompejích. Z přilehlého parku plného palem je vidět vysokou zvonici ozdobenou křížem a bílé stěny baziliky se zelenou kopulí. Její vnitřek je zkrášlen nádhernou výzdobou a není se čemu divit, že je velice oblíbeným a vyhledávaným poutním místem. Už jenom několik metrů a vaše oči spočinou na kamenech slavného města. Za branou Porta Marina se najednou octnete na místě, kde se zastavil život. Silnice jsou dlážděné širokými kameny a setkávají se v srdci města.

Pompeje - Apolonov chram

Tím je proslulé římské fórum plné nádherných staveb. Na jeho začátku stojí bazilika, místo kde se scházeli lidé k nákupu a řešili zde i své soudní spory. Přes ulici stojí dva štíhlé sloupy původně patřící Apolónovu chrámu. I po tolika letech je oltář na svém míste a vedle něho staré, větrem vybílené sluneční hodiny. Návštěvníky vítá Apolón společně s Dianou proměněný v bronzovou sochu. Z Fóra je určitě nejkrásnější pohled na Vesuv. Veliký milovník Itálie J. W. Goethe řekl slova, která nebývale pasují na toto místo: „Ve světě se přihodilo mnoho neštěstí, ale málokdy takové, jež by potomkům přineslo tolik radosti.“

 

[vila plná tajemství]

 

Za chrámem božského Augusta a obloukem císaře Caliguly se nořím hlouběji do města. Není těžké si představit, jak to tady vypadalo předtím. Kráčim ulicí a v představách mě míjejí obchodníci s vínem, na dřevěném voze o sebe cinkají amfory naplněné olivovým olejem, zatímco kola skřípou ve vyježděných kolejích. Dům tragického básníka nebo Pansův dům patří k luxusnějším a opravdu působí jak malé paláce. Sloupy si ještě zachovaly stopy červené barvy, zatím co interiér je zbarvený směsí barev od sněhobílé, přes žlutou až po sytě rudou.

Pompeje - Dareios v Neapolskem muzeu

Městská brána je hranicí, jež oddělovala svět mrtvých a živých. Při cestě stojí honosné hrobky jako vzpomínka na blízké. Půlkruhová hrobka Mamie, sloupové mauzoleum rodiny Istachydů, hrob obchodníka Umbricia Scaura nebo Augustova kněze Gaia Quieta – všichni pohřbení mají jedno společné. Na vlastní oči neviděli, co se stalo v osudný den, kdy jejich město zmizelo ze světa. Několik set metrů dále, za voňavou zdí zralých pomerančovníků stojí Vila Mystérií. Své jméno získala podle maleb, které zobrazují iniciaci nevěsty v tajemném dionýsovském rituálu. Malby jsou i po tolika letech tak živé, že se staly jednou z nejvýznamnějších památek celé antiky.

Pompeje - bohata rimska vila

Při pohledu zvenčí působí vila docela obyčejně. Skutečné bohatství se skrývá až v jejich tmavých místnostech. Detailně se dívám co dokázali ruce starověkých mistrů. Jedna postava střída druhou, malý Dionýsos čte nevěstě o chystaném rituálu, Silén sedí při skupince jinochů, vedle něho už dospělý Dionýsos se svou nevěstou Ariannou a nakonec tajemná bohyně s černými křídly. Nedokážu z téhle fresky spustit oči, protože jsem se na ní těšil příliš dlouho.

 

[objevovaní dávného starověku]

 

Touha objevovat mě vede zpět do vydlážděných ulic. Při cestě k velkému amfiteátru je hned několik zajímavých míst. Nenápadná šedivá fasáda skrývá vstup do Venušina domu. Na konci zahrady leží nádherná Venuše uprostřed mušle. Člověk si na ní touží sáhnout, ale když zavře oči, konečky prstů cítí jen chladnou holou zeď. Po jejím boku stojí Mars oděný do červeného pláště s kopím a štítem v ruce. Na pravé straně se ptáci osvěžují z malé kašničky v zahradě plné květů. I další místnosti pyšní pozoruhodnými malbami. Všude okolo tu poletují malí Amorkové.

Pompeje - farebna vyzdoba Venusinho domu

Pompejský amfiteátr mohl najednou pojmout až 20 000 lidí. Před zraky diváků se tady odehrávali bojové zápasy s lidmi i šelmami. Písek a prach se míchal s krví a potem gladiátorů z dalekých i blízkých římských provincií. Nedaleko něj jsou dvě divadla, kde se lidé věnovali zcela jiným soubojům. Soutěžilo se v poezii a bojovalo o přízeň diváků při divadelních hrách. Velké divadlo pro 5000 lidí postavili ještě ve 3. století př. n. l., zatímco malé divadlo je mladší o dvě století. Jejich kamenná sedadla se sama nabízejí k tomu, aby se na nich návštěvník usadil.

Pompeje - velky amfiteater

Faunův dům patří k nejkrásnějším starověkým domům ve městě. V jeho atriu tančí malá bronzová soška Fauna. Kdysi na něho přes malý otvor ve zdi dopadaly sluneční paprsky. Za ním je přes podlahu prohozený mozaikový „koberec“. Pohled na něj dává tušit, že je to nejznámější mozaika Alexandra Velikého. Originál je uložen v Neapolském muzeu, ale její kopie je dodnes na svém původním místě. Mladý Alexandr ve zbroji s medúzou Gorgonou na prsou sedí na svém koni Bucefalovi a odvážně se pouští do bitvy proti perskému králi Dáreiovi III.

 

[v zajetí mytologie]

 

Na Pompejích je nejlepší to, že je tady stále co objevovat. I když si už myslíte, že jste je celé viděli a prošli, narazíte na něco nového. Trvá hodiny, než projdu „všechny“ luxusnější domy i malé domky s jednou místností. V bohatém domě Vettiů jsou fresky s Herkulem, nadměrně obdařeným bohem plodností Priapem, Ixiónem vpleteným do kola, nebo s Pentheom, kterého Bakchantky roztrhaly na malé kousky. Ještě nikdy předtím jsem nebyl tak ponořený do světa řecké mytologie jako právě tady a teď.

Pompeje - Venusa v musli

Starověké lázně patřili k nejoblíbenějším místům každého města. Tady mohli lidé spláchnout své starosti v příjemně chladivé nebo naopak horké vodě a potkávali se se svými přáteli při dlouhých rozhovorech. Stabijské lázně byly přesně takovým místem. Najdete je na rohu hlavní ulice Via dell´Abbondanza a jsou nejstaršími ve městě. I dnes se dá projít místy, kde se Římané skrývali před ostrým kampánskym sluncem. Ve vitrínách jsou sádrové odlitky lidí, kteří byli jedni z mnohých, kterým se nezdařilo uprchnout.

Pompeje - socha Diany v Apollonovom chrame

Před odchodem se jdu podívat do domu, odkud pochází známý obrázek manželského páru. Muž na obrázku by měl být obchodník Terentius Neo po boku své ženy. Díval jsem se na něj nejméně stokrát. Terentius svírá v ruce bílý svitek, jeho tvář zdobí několikadenní strnisko a čelem mu prochází hluboká vráska. Kudrnaté vlasy jeho ženy se kutálejí po bílém krku a úzkym rydlem na voskové tabulky se jemně dotýká spodního rtu. Jejich veliké tmavé oči jsou tak živé, jako by se tady oba stále někde procházeli. Konečně jsem je navštívil na místě, kde se těšili ze svého života a díky obrázku, jež si nechali namalovat, se stali nesmrtelnými.

 

Pomalým krokem se vracím na Fórum. Nedělám nic jiného, jen vdechuji atmosféru ze všeho co se kolem mě děje. Ten shluk pocitů radosti a štěstí je neopsatelný. Každý by to měl zažít. Alespoň jednou v životě se podívat do historie, procházet se v ní, dotknout se jí a nakonec si jí uchovat navěky v myšlenkách.

komentář k Pompeje – obraz zkázy

  1. MichalKr 20.11.2015 na 14:40

    Byl jsem se tam před pár lety podívat a rozhodně to můžu doporučit. Je to dost pěkné místo se zajímavou historií. Plánuji, že bych se tam příští rok podíval znovu. Právě si tu cestu plánuji a narazil jsem na zajímavý žebříček (http://jentop10.cz/italie-top10-nejpeknejsich-turistickych-atrakci/3/), kde jsou Pompeje jako páté mezi zajímavými místy v Itálii. S tím se asi dá souhlasit, když některé římské památky jsou asi známější.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *