Travelfocus
žádné komentáře

Řecko – světová křižovatka

Řecko – světová křižovatka
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

Tak jako Holanďané musí stále cestovat, protože všichni najednou by se do své malé země nevešli, tak obyvatelé řecké metropole musí v létě pobývat na svých četných ostrovech, protože jinak by se ve svém rozpáleném hlavním městě zaživa usmažili. A protože ve Velkých Athénách žije téměř třetina obyvatel Řecka, tj. 3 436 000, jedná se o nezanedbatelné stěhování národa, zvlášť když si téměř všichni berou dovolenou v srpnu, kdy je ve městě nejhůř a teploty běžně šplhají ke čtyřicítce.

[text: Irena Páleníčková, foto: Jiří Páleniček]

_00O6067-Atheny

Letní aténské stěhování neznamená, že by čtvrti okolo Akropole zely v této době prázdnotou, athénská turistická sezóna je celoroční a pod Akropolí zní všechny jazyky světa. Paradoxy a kontrasty přitom bijí do očí a to, že se v Propylájích prochází vedle sebe nažehlená americká důchodkyně a jointům holdující, totálně free Ital, je z nich ten nejmenší.

 

[peníze a špína]

 

Slavný pahorek plný antiky lemuje nedávno zrekonstruované Attiko-Metro, z části vedené povrchově, které se modernizovalo značně zdlouhavě a např. srdce města, náměstí Omonia, bylo rozkopané několik let. Příčina byla jednoduchá – kam se koplo, tam se našla starověká památka, místo stavařů přišli archeologové. Nevím, co říkají základy staveb staré okolo dvou tisíc let rachotícím vlakům, ale i díky metru jsou v podakropolí krásně upravená náměstí a parky (a u nich už dlouho a nezávisle na metru existující nepřeberné hospůdky a bary).

_00O6062-Pod Akropoli

Máme-li být přesní, sami Athéňané označují své metro slovem tréno – vláček. Z počátku (od 1869) se jednalo o tradiční železnici mezi Pireem a Thissio, v roce 1895 byla trať prodloužena na Omonii a později částečně zakryta, v roce 1954 byla protažena až na letiště. Rozsáhlou rekonstrukcí prošla 25,6 km dlouhá trasa v souvislosti s nedávnou Olympiádou v Athénách. Kdo z turistů se vydá na severozápad od historie a taveren směrem k nádraží Larissis, uvidí jiné město – vybydlené, posprejované domy, grafiti, bouračky, špína, potulující se psi.

_00O6031-Pod Akropoli

Sami Athéňané si stěžují na korupci a na to, že peníze mizí v nesprávných kapsách a některé městské čtvrti trpí nedostatkem financí a chátrají. I proto získává opět popularitu levicová strana Pasok vedená Georgiem Papandreu, synem bývalého oblíbeného několikanásobného premiéra Andrea Papandreu (residenční čtvrtě ležely vždy na severním předměstí Athén). Vymlácené domy obsadili bezdomovci a dost pochybné existence. Tolik sprejů na zdech a dveřích domů jsme už dlouho neviděli. A že nám na cestě dělal doprovod jeden z místních opuštěných psů bylo docela pochopitelné a nepřekvapilo ani to, že se na každém přechodu zastavil a podíval se vlevo, jinak by městský provoz dlouho nepřežil, řečtí a zvláště athénští řidiči považují chodce (natož psa) za bytost podřadnou, která na vozovku nepatří.

 

[(ne)snící děti z Pirea]

 

Současným dětem z Pirea se k ránu určitě nezdá o tom, „co moře zpívá pod křídly kormoránů“. Jejich město a přístav Pireus je prací sprejerů označené stejně „kvalitně“, jako některé zdevastované athénské čtvrti. Pireus je sice součástí athénské aglomerace, ale má samostatnou radnici a přibližně 200 000 obyvatel. Stejně jako pod Akropolí i v přístavu od starověku setkávají národy. Zní japonština, podle odborníků cestovních kanceláří neklamný znak toho, že je dané místo na nejvyšších příčkách turistické atraktivnosti (i když návštěvnost z Asie v loňském roce klesla o 6 %).

_00O3543-Pireus

Potomci černých nubijských otroků, kdysi přivážených ze země faraónů, nabízejí levné hodinky a sluneční brýle, bronzoví Egypťané se rozpustili v místním obyvatelstvu a ani potomky perských, makedonských, římských, benátských a tureckých dobyvatelů už dnes nikdo nerozezná. S výjimkou obyvatel amazonských a novopapujských pralesů bychom asi těžko našli národ, jehož zástupce nestanul na molu zdejšího přístavu. Jsme totiž na křižovatce světa existující už po staletí.

 

[na křižovatce]

 

Ostatně celé Řecko je světovou křižovatkou. Již od 6. století před naším letopočtem, kdy byl kamenný ostrůvek poprvé spojen s pevninou, aby se stal hlavním athénským přístavem, sem přijížděli v dobrém úmyslu obchodníci a ve zlém válečníci. Dnes se sem valí davy turistů. Zahraniční turisté podle oficiální statistiky odspali v roce 2007 v celém Řecku přes 65 miliónů nocí a jen z Evropy jich přijelo na 17 miliónů. Představují největší příjem do státní pokladny, ale zároveň stírají řecký charakter pláží, vytvářejí až příliš kosmopolitní atmosféru.

_00O5970-Koufonissi

V tavernách za teplých nocí využívají návštěvníci benevolentní zavírací doby a jsou čilí až do rozbřesku, kdy usínají, aby se až okolo poledního vydali chytat dnes tolik žádaný bronz. Nástupem do autobusu jediné pravidelné linky Praha – Athény, provozované řeckou společnosti Korona, jsme se ocitli v jiném světě. Tisíce let rozvíjený charakter potomků Achillea a Odysea nějaká Evropská Unie, stará pár let, nemůže ovlivnit.

 

[řecko v autobuse]

 

Že jsme při koupi lístků předem nahlásili množství nadměrných zavazadel? Tady má slovo řidič, protože ten je v Řecku Pán „Ochi, ochi! Ne a ne!“ křičel na adresu našich balíků se sportovním náčiním. „To se tam nevejde! A tu basu taky nevezmu!“ tvrdil řeckému hudebníkovi, který jel koncertovat do Volosu. Bylo jasné, že i když stojíme v Praze na Roztylech, jsme už v Řecku. Po půlhodinovém přerovnávání věcí a dohadování se řidiči usmáli, hodili do přehrávače pásku s řeckým šramlem a bus plný českých brigádnic a všech zavazadel vyjel. Byl to zvláštní autobus.

_00O5951-Koufonissi

„Už jsem si v Čechách odžila 22 let, tak co?“, nechala se slyšet studentka speciální pedagogiky, jedoucí s kamarádkou pracovat jako číšnice do Athén. Dělat společnici v Itálii v podniku je docela fajn, Italové jsou galantní, ale Řecka se tak trochu bojím. Sice líp platí, ale samy musíme hosty kontaktovat, a když nám do dvaceti minut nekoupí drink, musíme od nich pryč – prohráli jsme“. „A kolik z nich vyzkouší něco navíc?“ okamžitě nás napadlo. „99 %. Dost z nich bere tyhle podniky jako možnost seznámit se, získat lásku nebo i manželku. Znám několik holek od nás, co se už takhle vdaly“, vykládala hezká černovláska svým šesti kolegyním, se kterými jela na brigádu na Peloponés. „Když jsem jela do Itálie poprvé, uměla jsem italsky jen Nešahat, nelíbat, mluvit, tancovat, to je základní pravidlo téhle práce“.

_00O4532-Serifos-Chora

Pravděpodobně nejoriginálnější důvod pro brigádu v Řecku měla máma tří dospělých dětí: „Už jedu po třetí, vždycky se úžasně zhubnu“. Jeli jsme s ní obě cesty. Tam jelo z Hodonína 114 kilo živé váhy, za tři měsíce zpět o 27 kg míň. Od nevidím do nevidím, holka pro všechno v rodinném hotelu o 12 pokojích. „To mi zase děti budou říkat, mámo bláznivá, to se zase budeme mít půl roku čemu smát“, říkala nám na zpáteční cestě. „A teď si užiju zabijačky ze dvou prasátek! A to vínko, slivovička!“

_00O5495-Koufonissi

Autobusový spoj, který je dnes stejně drahý jako letadlo, se drží i díky početné řecké kolonii v Čechách, jež vznikla v době komunistických nepokojů v Řecku. Tehdy uprchlíkům a jejich dětem poskytlo socialistické Československo azyl. Cestující jsou řecko-českou směsí. Kdo se dá do řeči s tím správným spolucestujícím, doví se spoustu věcí. Např. rodiče paní Zdeny bojovali jako komunističtí partyzáni v horách na severu Řecka. Jako mnoho jiných dětí byla z bezpečnostních důvodů přivezena do Čech na výchovu (ve čtyřech letech). Když se po mnoha obtížích celá rodina v Čechách znovu sešla, Zdena své rodiče po tolika letech ani nepoznala.

 

[co nejdál od cizinců]

 

Budete-li hledat skutečně řecký ostrov, kde na příliš turistů nenarazíte, najeďte např. na www.greeka.com, který uvádí na 65 destinací. Vyhledejte tabulku popularity ostrovů a vyberte jeden z poslední desítky. Nebudete litovat. Tak jsme se dostali na Kythnos (v přehledu na 63. místě). Má rozlohu 99 km2, přibližně 1600 stálých obyvatel, a protože leží jen tři hodiny plavby od Athén, je populárním místem pro víkendové aktivity a stavební činnost Athéňanů. Když ale pravidelný letní severní vichr meltemi držel několik dní naši malou loď u pláže, kde žil starý Michail, museli jsme se občas podívat na mobil, abychom se ujistili, že je opravdu 21. století. Každý den s východem slunce se Michail vydal na pravidelnou obchůzku po skalách lemujících „jeho“ zátoku a udici z dlouhého rákosu házel do vody okolo hodiny. Pak upevnil na kameny vlasec s háčky a nechal ho ve vodě až do večera. Pár malých ryb pro svou potřebu vždy chytil.

_00O4427-Kythnos

Pro ostatní musel občas zajet do 8 km vzdálené vesnice Driopida. Svou starou motorku naklonil na pravou stranu a počítal do 25. Pak ji narovnal a ona naskočila. Příliš často nejezdil, většinu zásob mu na střídačku vozily jeho čtyři děti. Jednoduchý dům, který si sám postavil, byl víc než neuklizený. Neodizolovanou střechu rozpalovalo slunce a Michail trávil dobu od jedenácti do pěti v leže na staré pohovce ve stínu svého domu. To mu ale nebránilo, aby večer neroztopil obrovský krb, přestože venku bylo 24 °C. Odkudsi vytáhl starou, nepříliš čerstvou klobásu a opékal.

_00O5353-Koufonissi

Kromě kartonů piva, které si schovával na svátky, pil vodu z vlastní studně – vody měla dost, ale byla mělká, bez krytu a není divu, že 72letému bývalému svářeči bylo občas špatně od žaludku. Ale byl Řek ze staré školy, a tak nás po příjezdu na pláž přivítal, jak se patří – na kovovém vyleštěném tácu přinesl usmažené rybky, přidal olivy, rajčata, kousek ovčího sýra feta, chléb a ouzo (anýzová kořalka). Potom nás pozval dál, ukázal nám notně zaprášenou zarámovanou fotografii své dřív velice krásné manželky a zahrál na kytaru stylem, který uslyšíte jedině od starých Řeků. „To je jen starý neškodný blázen,“ zhodnotili ho trochu přezíravě v krámu v Driopidě. Ze svého hlediska měli pravdu, jak měli řádní Řekové hodnotit starého muže s rozevlátými delšími vlasy, jedním zubem, děravým sepraným tričkem a oběma levýma botama, které našel na pláži?

_00O5407-Koufonissi

Serifos o rozloze 75 km2 s 1400 stálými obyvateli je na tom v přehledu greeka.com o něco lépe, je na 55. místě. Zahraničních turistů má také málo, ale tomu málu vděčí za záchranu svého exklusivně umístěného hlavního města Chory – září na kuželovitém kopci nad širokou zátokou a vylézt k jeho několika kostelům na samém vrcholu v 297 metrech je v letním horku dost slušný výkon. I snad proto začaly domy chátrat, město se stěhovalo dolů do pohodlí k moři do blízkosti trajektového přístavu Livadi. Pak v 70. letech přišli první romantiku hledající cizinci. První Američanka koupila za dnešních 2000 euro dům a posléze ho zrekonstruovala. Dnes má dům hodnotu 60 – 70 000 euro. Nedaleko se usadili Italové, Francouzi. A to vše nám vykládal indický zedník od Nového Dillí, který dřív pracoval v umělecké dílně v Athénách.

 

[kyklady – zachraň se, kdo můžeš]

 

Ostrovy tzv. Malých Kyklad ležící jižně od Naxu v přehledu popularity zastupuje Koufonissia. Přestože měří jen 3,5 km2 a žije na něm na 400 obyvatel, v červenci a srpnu doslova praská ve všech. Kolem celého ostrova vedou pěšinky a pláž bez lidí neexistuje. Ke Koufonissi patří další dva ostrovy. Velký Keros je bez pláží, a tak mu téměř nikdo nevěnuje pozornost. Naproti tomu Dolní – Kato Koufonissi nabízí pláží víc než dost. Proto na tento ostrov, mimo sezónu obývaný jen kozami, jezdí pětkrát denně dobře našlapaná loď.

_00O5840-Pohled na ostrov Keros

Mimo jiné vozí zásoby i do zajímavé italské prázdninové komunity novodobých hippies, kteří zabrali pláž a soutěsku Nero. Od rána do večera nazí si užívají svobody, volnosti a bezpečí, které by na jiném místě Evropy spolu s teplem a čistým mořem určitě nenašli. Zůstávají zde celé léto a loděmi k nim přijíždějí místní turisté, kteří se naopak díky vlivu řecké ortodoxní církve zásadně naturismu nevěnují. A tak od dvanácté, kdy přijíždí první loď, do šesti, kdy na pláž padne stín a turisté odjíždějí, je zde vidět zajímavá směs nahých free lidí nabízejících korálky a mušličky ctihodně působícím řeckým turistům.

_00O5882-Koufonissi

Ještě je čas, turistický průmysl neovládl celé Řecko a Diovy ostrovní děti ukládají do pozemků peníze, protože mnozí bankám nevěří. I když se často jedná jen o holé suché stráně, vhodné maximálně pro pasení koz. Když dřív otec dělil mezi syny své pozemky, ten šikovnější a podnikavější dostal úrodnější půdu ležící dál od moře. Pak se změnila doba a „hloupější“ opomíjení synové mohli na svých neúrodných místech u pláží postavit houses for rent a zbohatnout. Ale prodat nikdo nehodlá. Ani chudý Michail, na jehož půdě v sousedství dlouhé pláže by mohl vyrůst slušný hvězdičkový kolos o pár set pokojích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *