Travelfocus
žádné komentáře

Rozhovor s dr. Rostislavem Maďarem nejen o tsunami

Rozhovor s dr. Rostislavem Maďarem nejen o tsunami
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

[ptal se Topí Pigula, foto archiv R. Maďara]

Vánoční tsunami, která se prohnala jihovýchodní Asií v roce 2004 zůstává stále největší přírodní katastrofou moderní historie. Tehdy vybudila vlnu humanitární pomoci. Jak vypadá pohled na katastrofu s odstupem několika let?

Když jsme jeli poprvé po tsunami pomáhat do nejvíce zasažených oblastí, neměli jsme jistotu, jak se nám povede. Není totiž možné pomáhat člověku, který nechce žít, protože ztratil to nejvzácnější – děti, rodiče, prostě ty nejmilovanější osoby. Nakonec se ukázalo, že vůle místních obyvatel je obrovská. Jejich motivací byl zejména pocit povinnosti postarat se o přeživší, zejména děti. Obdivoval jsem tehdy jejich sílu a odhodlání poprat se s těžkým osudem. Dnes se již život vrátil téměř do původních kolejí před tsunami. Šrámy na srdci se však nikdy úplně nezahojí. Nejsmutnější je, že voda vzala místním obyvatelům úplně všechno, včetně fotografií. Osiřelým dětem tak nezůstala žádná památka na své rodiče a nikdy nebudou vědět, jak maminka nebo tatínek vlastně vypadali.

Foto 1 (1)

Dnes už se ví, že vládami slibovaná pomoc nedorazila v takové výši, v jaké byla halasně proklamovaná. Jde o výjimku, nebo pravidlo?

Myslím, že čím menší je organizace, tím pečlivěji si hlídá použití každé koruny, dolaru nebo eura. Transakce darů na vládní úrovni často přináší korupci. My jsme se neptali žádného z místních úředníků, komu máme pomáhat a všechny v terénu získané informace o potřebných jsme si ověřovali z více zdrojů od místních lidí, kteří se vzájemně dlouho znají. Nemohlo se tak stát, že nám někdo jako oběť tsunami doporučil svého příbuzného, kterému sice vlny zničily dům, ale on měl ještě druhý dál ve vnitrozemí. Srí Lanka je nyní již po rozsáhlé rekonstrukci. Nové jsou silnice, infrastruktura, soukromé domy i podniky, dokonce se mi zdá Cejlon čistější bez hromad předtím všude přítomných odpadků. Turizmus však pořád strádá a s tím i hodně obyvatel na něj navázaných. Živí totiž nejen lidi zaměstnané přímo v této oblasti ale i ve spoustě dalších odvětví dodávajících ubytovacím, restauračním a transportním firmám své suroviny nebo produkty např. rybáři, chovatelé, zemědělci, výrobci nábytku apod.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vlna se stala mediálně velmi dobře zpracovanou událostí. Kdyby se podobné přírodní neštěstí stalo v oblasti s menším turistickým potenciálem, ale stejnou mírou osídlení, byla by podle Tebe míra solidarity stejná? (tedy jde o lidi, nebo turistickou destinaci?)

Souhlasím s tím, že tak obrovská reakce celosvětové veřejnosti, i v geograficky vzdálených vyspělých zemí, vznikla kvůli postižení mnoha cizinců. Kromě obyvatel velkých zemí bylo například v Thajsku mnoho obětí ze Skandinávie. Přednáším na univerzitě ve Finsku a na vlastní oči jsem viděl, jakou odezvu a vlnu solidarity tsunami v této počtem obyvatel relativně malé zemi vyvolala. Pokud by byla zasažená např. jen samotná Sumatra, byla by situace a reakce jiných zemí diametrálně odlišná. V určitém smyslu to potvrdilo i loňské zemětřesení na Haiti nebo předtím v Pákistánu. Je naprosto přirozené, že postižení blízkých osob resp. krajanů vyvolá psychologicky větší odezvu než utrpení anonymních lidí v chudé exotické cizině. Nejde ani tak o konkrétní postiženou zemi nebo o její turistický potenciál jako spíš o lidské osudy a neštěstí lidí, které se mohlo teoreticky stát komukoli z nás. A samozřejmě, významnou úlohu hrají i média jako tzv. sedmá velmoc. O čem nereferují, jako kdyby neexistovalo. Lidé vyspělých zemí v běžném spěchu života rychle zapomínají.

Foto 2

Poznamenala tsunami mentalitu lidí – třeba strach z moře?

Kdysi jsme na Srí Lance počítali v noci v dálce na moři světýlka rybářských lodí. Každé světlo znamenalo jednu loď. Říkali jsme tomu hvězdy na moři. Dnes je těch hvězd výrazně méně, mnoho rybářů zahynulo a další již nikdy nenajdou odvahu vrátit se ke své původní profesi. Z oceánu však mají respekt všichni, nejen ti, které oceán kdysi živil nebo ještě pořád živí.

Zajímal by mě tvůj úhel pohledu na oblast Srí Lanky po tsunami – je potřeba zvednout turistický průmysl – tedy přinést peníze – do postižené oblasti tsunami, nebo nechat území vlastnímu vývoji.

Návštěva Srí Lanky za účelem turizmu je podle mého názoru momentálně nejlepším způsobem jak může jedinec této země pomoci. Je to výhodné pro obě strany a navíc od místních obyvatel to vyžaduje akci, takže i oni budou mít dobrý pocit, že to není milodar a že si to zasloužili. Když zahraniční cestovatel investuje do poznávání této krásné země, přispěje tím současně finančně i mnoha místním rodinám řidičů, průvodců, kuchařů, číšníků, uklízeček, zahradníků atd.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Humanitární pomoc je často kritizovaná za to, že odnaučuje lidi starat se sám o sebe i že jde o bohapusté plýtvání penězi (dodávání dek do oblastí, kde je nepotřebují, dodávání léků jež musí být v chladu do tropických oblastí bez ledniček). Jak to vidíš ty jako lékař, který se v oblasti lékařské humanitární pomoci angažuje?

Humanitární pomoc řeší akutní problémy s jídlem, pitnou vodou, odstraňováním odpadu a náhradním bydlením po katastrofách různého původu. V této fázi nelze řešit pomoc jinak než jako čistý dar. Místní obyvatelé jsou většinou ve velkém stresu a šoku. To, že nadnárodní organizace typu OSN nejednou nedokážou uhlídat toky peněz a zásoby potravin je frustrující nejen pro trpící místní obyvatele ale i pro jiné humanitární organizace, které potom veřejnost hází do stejného pytle. Mnoho lidí například nechce pomáhat Africe, protože je tam korupce. Jak k tomu přijdou vyhladovělé děti vypadající jak po pobytu v koncentráku kvůli půlročnímu suchu? I když máte motyčku a chuť pracovat, do prachu a suché půdy můžete kopat kolik a stejně Vám nic nevyroste. Kvůli pár zkorumpovaným lidem někde v hlavním městě přece nemůžeme zatracovat celý národ. A nakonec, u nás korupce není? Vždy existuje cesta, jak peníze využít v plné výši pro ty nejpotřebnější.

F 4

Humanitární pomoc vyžaduje pečlivé plánování a hlavně znalost místní situace. Nelze postupovat stejně u každé katastrofy a to platí jak pro léky tak i pro jiný humanitární materiál, např. deky, nebo stany. V rozvojových zemích léky koupit lze, ty nejlevnější jsou z Indie, Číny a Keni. Problémem je, že chudí místní obyvatelé nemají žádnou hotovost a tak nemají šanci se k nim dostat. I původně banální infekce se tak může komplikovat a ohrozit život postiženého člověka. Navíc, je-li nemocný otec jako živitel rodiny, okamžitě to ohrožuje i děti, které trpí podvýživou, infekcemi a zbytečně umírají. Léky jsou potřebné všude, i v té nejposlednější vesnici, jde jen o to poskytovat ty správné a zajistit jejich správné skladování a použití jen v indikovaných případech.

Významným faktorem je však co nejrychleji transformovat humanitární pomoc na rozvojovou tj. investovat do komunity způsobem, aby byla schopna se dlouhodobě a samostatně rozvíjet. Nákup šicích strojů, kol, svářecích zařízení, člunů, různých druhů nářadí, případně půjčky na podnikání apod. sice nejsou nárazově levné, ale místním lidem přinášejí pocit seberealizace a možnost zlepšení životní úrovně. Říká se tomu udržitelný rozvoj. Jsem přesvědčený, že každý normální rodič je hrdý, když dokáže uživit vlastní rodinou svou prací. Pokud však transformace na rozvojovou pomoc nepřijde včas, nebo není realizována vhodných způsobem, vzniká závislost na humanitární pomoci a z té pasivity je cesta ven velmi komplikovaná. Jediný smysl existence místních obyvatel se potom degraduje jen na čekání na příděl jídla ve frontě dalších lidí bez motivace cokoli změnit. Za to však nemohou místní obyvatelé, oni v té situaci jinou možnost nemají.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jaká je dnešní informovanost Srílančanů v oblasti varování před tsunami?

Z tsunami mají ještě i dnes panickou hrůzu. Když rozhlas vysílá informaci o zemětřesení v některém spádovém regionu Indického oceánu, utíkají po děti do školy, či školky a přesunují se dál od pobřeží nebo na vyvýšené místo. Tam někdy čekají i celou noc, než se zase vrátí zpět domů. Rozhodně nečekají jen na to, jestli pohyb vln tsunami zachytí signalizační bóje. Rádio a ústní podání jsou nejčastějšími a nejefektivnějšími způsoby šíření informací. K tomu ještě samozřejmě v turistických oblastech i mobilní telefony.

Neměla tsunami za následek odklon od víry – pocit zklamání, že bůh, ochránce, selhal?

Víra je pro místní obyvatele základem jejich existence, bez ní by žít neuměli, ať už je jejich bůh kdokoli. Tsunami zničilo i mnoho náboženských chrámů a symbolů, viděl jsem dokonce i Buddhu bez hlavy, což bylo pro tu situaci dost symbolické. Jejich víru to však naopak posílilo. Nakonec, v krizových situacích mají lidé tendenci přimknout se k bohu ještě mnohem těsněji.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Co po tsunami z hlediska nemocí hrozí nejvíce?

Největším problémem byly různé úrazy, zápaly plic po vdechnutí kontaminované vody a kožní infekce ran. Následkem expozice lidí a potravin kontaminované vodě se zvýšil i výskyt leptospirózy. Základním problémem po každé katastrofě je kumulace odpadu a kontaminace pitné vody. Na Srí Lance se naštěstí podařilo rychle zvládnout pohřbívání mrtvých – u cizinců vždy s digitálním snímkem obličeje a údajem o místě pohřbení – a stejně důležité bylo i zásobení obyvatel nezávadnou pitnou vodou. Podél silnice byly v pravidelných vzdálenostech umístěny velké barely s pitnou vodou. Někteří lidé se obávali šíření smrtelné malárie, avšak vzhledem k tomu, že komáří se ve slané vodě nemnoží, nebyly tyto obavy opodstatněné.

Pracuješ v oblasti očkování a cestovní medicíny. Jedním z velkých rizik na cestách je nebezpečí malarické nákazy. Očkování se vyvíjí, ale pokud vím, ještě není. V jaké fázi je vývoj?

Endemické oblasti malárie poměrně rychle ustupují na všech kontinentech s výjimkou subsaharské Afriky a Amazonie. Nejvíc je to viditelné v Asii a ve Střední Americe. Zejména majitelé hotelů v turistických oblastech si uvědomují, že eliminace malárie v dané oblasti bude z turistického hlediska vnímána velmi pozitivně. Mít vakcínu proti malárii by bylo úžasné, bohužel i přes mnohaletý výzkum byla účinnost testovaných vakcín jen kolem 30 % a to je příliš málo. Problém je hlavně v tom, že po vstupu do lidského organizmu se malarický parazit většinu času skrývá uvnitř různých buněk, např. jaterních nebo červených krvinek. Tam je nedostupný pro protilátky a jedinou obranou je likvidace parazita s i napadenou krvinkou ve slezině. To však následně vede k chudokrevnosti, žloutence z rozpadu krevního barviva, poškození ledvin a dalším komplikacím. Zajímavé je, že nejnebezpečnější původce tropické formy malárie se umí slezině vyhnout. Vytváří lepkavé shluky, které přilepí infikované krvinky ke stěně cévy, a tím se vyhnou likvidaci. Navíc tak plazmódium brání přívodu krve do různých tkání a orgánů. Proto i rychlá léčba nemusí znamenat úspěšné vyléčení. Preventivní užívání antimalarik má nezastupitelnou úlohu. Pokud by náhodou cestovatel i přes antimalarika náhodou onemocněl, nákaza ho nebude ohrožovat na životě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *