Travelfocus
žádné komentáře

Škofjelošské pašije – velikonoční divadlo ve Slovinsku

Škofjelošské pašije – velikonoční divadlo ve Slovinsku
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

„Ecce homo – hle, člověk,“ praví Pilát a ukazuje lidem zbičovaného Krista. A pohled na zkrvaveného člověka, kterého viděli Židé před dvěma tisíci lety, se dnes naskýtá i nám. Napodobenina je tak dokonalá, až z toho mrazí…

[text & foto: Vlaďka Jelinková]

DSCN2819

Slovo pašije pochází z latinského slova passio neboli utrpení, kterým začínají evangelní pasáže velikonoční liturgie (Passio Domini nostri Iesu Christi secundum… „Utrpení našeho Pána Ježíše Krista podle…“). Většinou se při pašijích čtou úseky evangelií od Poslední večeře až po Ježíšovu smrt a jeho uložení do hrobu. V katolické liturgii jsou tato evangelia většinou do určité míry dramaticky ztvárněna.

 

[historie pašijí]

 

Na Květnou neděli a Velikonoční pátek slova čte či zpívá několik postav. Tato tradice vznikla poměrně brzy po smrti Krista, již ve čtvrtém století. Pašijové nápěvy se začaly rozvíjet ve dvanáctém až patnáctém století a inspirovaly i mnohé umělce (z pozdějších zmiňme alespoň J. S. Bacha či B. Martinů). Ve Slovinsku se pašijové hry předváděly hlavně v sedmnáctém a osmnáctém století, když zemi sužovaly morové rány.

DSCN2628

Biskup Tomaž Hren z Lublaně požádal jezuity, aby organizovali průvody městem, v nichž lidé na znamení utrpení Ježíše Krista nesli kříže a bičovali se. Podobné procesí se v roce 1721 rozhodl zorganizovat i škofjelošský kapucín Romuald Marušič, jenž je sám autorem pašijového dramatu. Hra se však v osmnáctém století dočkala pouze tří provedení, aby se mohla s velkou slávou navrátit až o tři sta let později.

 

[nejstarší rukopis]

 

Škofjelošské pašije se mohou pyšnit mnoha jedinečnostmi. Rukopis z roku 1721 je uchováván v kapucínském klášteře v Škofje Loce, malém městečku nedaleko Lublaně, a je nejstarším dochovaným rukopisem pašijové hry v Evropě. Ve Slovinsku je dokonce nejstarším zachovaným dramatickým textem vůbec. Pašije byly předvedeny pouze v roce svého vzniku, o šest let později v roce 1727 a 1728, a pak se na tři sta let umlčely, aby mohly být znovu obnoveny v roce 1999.

DSCN2417

Nejdříve je chtělo město pořádat každý rok, ale už v roce 2000 zjistilo, že náklady na zrealizování tohoto obrovského projektu jsou tak veliké, že je bude možné vynaložit pouze jednou za pět až deset let. A tak se realizace projektu na několik let odmlčela. Nové nastudování a realizace, teprve šestá v historii, byla předvedena v ulicích malebného slovinského městečka Škofja Loka. Do projektu se  zapojilo téměř 900 herců, většinou dobrovolníků z města a okolních vesnic, a 80 jezdců na koních.

Po několik týdnů nacvičovali dennodenně dvacet starozákonních i novozákonních biblických výjevů prokládaných obrazy světců a středověkých cechů. Poté po devětkrát postupně procházeli ulicemi Škofji Loky, aby na čtyřech scénách instalovaných v historickém jádru města zahráli své výstupy, které zhlédlo celkem 24 000 diváků. Normálně poloprázdné městečko se najednou zaplnilo davy lidí. Všichni postávají u stánků s barokními specialitami k snědku i ozdobě či si už vyhlížejí to nejlepší místo k sezení. Aby ne, když příští příležitost zhlédnout toto dílo budou mít až v roce 2015! Sedadla se postupně zaplňují, nakonec přichází i sám slovinský prezident Danilo Türk s chotí a představení může začít.

 

[počáteční slovo]

 

Nejdříve přichází starý kapucín, jenž nás uvádí do děje a zůstává na pódiu po dobu celé hry. Po něm přijíždí na pojízdném pódiu Eva a Adam a podléhají svůdným slovům ďáblova hada. Po vyhnání z ráje přichází sama Smrt. „Já odvedu všechny, ať jsi papež, biskup, císař nebo král – mně nikdo neunikne!“ Z věčné smrti může vysvobodit jen Vykupitel. Než však přijde na scénu, přibíhá ďábel a děsí nás peklem. Po představení cechů – kovářského, zednářského, ševcovského, pekařského a dalších už přichází na scénu konečně Ježíš.

DSCN2789

Vjíždí na oslíku do Jeruzaléma a lidé ho vítají palmovými ratolestmi. V šestém obrazu večeří naposledy se svými Dvanácti: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ Stejně, jako Samson v následujícím obraze bojuje čestně proti Filištínským a nakonec je svázán a zdánlivě poražen, je po modlitbě na Olivové hoře zajat i Ježíš, souzen Pilátem Pontským, svázán, zbičován, trním korunován a ukřižován. Pod křížem pak pláče nejen Ježíšova matka Maria, ale s ní i ženy všech ras. Po uložení Ježíše do hrobu se s námi loučí škofjelošští školáci závěrečnou písní a těžko uvěřit, že se po dvou hodinách musíme vytrhnout z naprostého ponoření do hry a vrátit se zpět do současnosti.

DSCN2885

U stánků s pivem už postávají Herodovi vojáci a připíjejí si s apoštoly. „Pojďte se slečno s námi vyfotit!“ lákají mne a těší se z obdivných pohledů kolemjdoucích. Zítra už z nich opět budou sedláci, inženýři či dělníci, tak proč nevyužít posledních pár minut slávy. Skončilo poslední představení, další bude snad za šest let. A tak až se budete na jaře v roce 2015 rozhodovat, kam vyrazit na dovolenou, vzpomeňte si na tohle malebné slovinské městečko a jeho Škofjeloški pasijon Processio Locopolitana!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *