Travelfocus
žádné komentáře

Svéráz indických zubařů

Svéráz indických zubařů
zmenšit písmo zvětšit písmo velikost písma vytisknout stránku

„Hlavně si nezapomeň zajít před odjezdem k zubaři!“ varovali mě před tím, než jsem se vydal na čtyřměsíční cestu do Indie, zkušenější cestovatelé. „Až uvidíš ty místní, pochopíš…“ Jejich dobře míněné rady jsem si samozřejmě vzal k srdci a návštěvu známého dentisty, který o mé zuby pečoval již řadu let, jsem si naplánoval na týden před odjezdem. Pak však najednou bylo všechno jinak. V práci byla spousta práce, doma vrcholilo období příprav, shánění, balení, zařizování, a na preventivní prohlídku chrupu nezbyl čas. Navíc, proč chodit k doktorovi, když člověka nic nebolí…

[text & foto Juraj Kaman]

Indian dentists   (Jammu and Kashmir, INDIA)

Při pobytu v tom nejzapadlejším koutě severoindického venkova jsem nemohl usnout. Šíleně mě rozbolel zub. Většinu analgetik z cestovní lékárničky jsem rozdal před několika dny domorodcům v jedné z podhorských vísek. Tenkrát jsem byl přesvědčen, že je ti chudáci potřebují více než já, ale teď jsem byl chudákem sám a svého dřívějšího rozhodnutí jsem začal litovat. Spolkl jsem jediné dvě zbývající tabletky Ibuprofenu z krabičky poslední záchrany, zapil je zbytkem čaje a tajně doufal, že bolest přejde. Na pár hodin sice polevila, dokonce se mi povedlo i usnout, nad ránem se však ozvala o to intenzivněji. Bolest palčivá, neodbytná, trýznivá, znemožňující myslet na cokoliv jiného. Doufal jsem, že přejde, ale ona nepřecházela. Spíše naopak. Dávala o sobě vědět stále víc a víc.

 

[kovář zubařem]

 

Nejbližší civilizace byla vzdálená dva dny cesty. Navečer jsme sice dorazili do malé osady o deseti kamenných staveních, civilizovanou se však rozhodně nazvat nedala. Vypadalo to v ní jako ve středověku, a jak naznačily další události, podobně to tam i fungovalo. Když jsem se svěřil se svým dentálním trápením jednomu z místních obyvatel, přislíbil, že mi pomůže. Plamínek naděje ovšem nehořel dlouho a po vysvětlení, v čem bude pomoc spočívat, pohasl téměř stejně rychle, jako vzplanul. „Můj šoušed být kováš,“ pravil bezelstně šišlavý stařík. „Moc doblá kováš. On dávala žuby šem tam plyč!“ naznačil rázně trhavým pohybem, dostatečně přesvědčivým na to, abych si na návštěvu kováře nechal zajít chuť. Sám byl živým příkladem toho, že je u svého souseda častým hostem. Jeho chrup vykazoval známky všeho jiného než příkladné péče a chrup jeho manželky, kterou jsem poznal o něco později, byl ještě více zneklidňující.

Toothless smile   (INDIA)

Místo poznávání tajů kovářského řemesla jsem raděj vzal zavděk láhvi domácí pálenky, kterou mi za pár rupií prodal jeden z usedlíků. Byl napůl slepý, a jelikož jsem nemohl vyloučit, zda jeho handicap nesouvisí s konzumací jím vyráběného produktu, kořalku jsem použil výhradně k výplachům postiženého místa v mých ústech. V noci se opakovala situace ze včerejška. Bolest na pár hodin polevila, ale ráno se ozvala o to intenzivněji. Do nejbližšího většího města zbývalo asi třicet kilometrů. Pro samou bolest už jsem skoro ani neviděl, proto starý vojenský džíp, který se objevil na obzoru a po mém zamávání zastavil, jsem považoval za dárek seslaný z nebes.Zubař?“ otázal se řidič v khaki uniformě. „Žádný problém! Já znám moc dobrý zubař. Šikovný doktor – dentista! Studovaný!“ Po slovech doktor, dentista a studovaný, se mi viditelně ulevilo. Netoužil jsem po návštěvě dalších kovářů, ani jiných nadšenců provozujících tuto profesi pouze amatérsky. Doufal jsem ve sterilní ordinaci a odborný titul jejího majitele, který mě šetrným způsobem a jednou provždy zbaví bolesti a trápení. „Jsme tady!“ prohlásil řidič poté, co zaparkoval kdesi v centru města. „Venkovní ambulance! Vidíte? Doktor ne jeden! Vy můžete vybrat!“ pokynul rukou k okraji silnice.

 

[zubař očařem]

 

„Dr Balbir Singh, Dentista“ oznamovala s pýchou ručně malovaná tabule položená na zaprášeném stole s několika lahvičkami a krabičkami. Největší plochu zabíral růžový balící papír, na kterém bylo v úhledných řadách naskládáno několik desítek špinavých zubních protéz. Žádné křeslo ani technika, obvyklá v našich zeměpisných šířkách, zde samozřejmě nebyly. Jediným elektrickým spotřebičem, který však díky energetickému výpadku stejně nefungoval, byl zašlý stolní ventilátor.

Indian dentist   (Jammu and Kashmir, INDIA)

Ordinace dalšího dentisty, mohutného vousáče v zeleném turbanu, se nacházela o několik metrů dál. Byla o něco menší a špinavější, doktor však pro změnu vykonával hned dvojí praxi. Neupozorňoval na ni žádným vývěsným štítem, ale z několika párů brýlí pohozených na rozvrzaném stolku jsem pochopil, že kromě zubařiny se věnuje i léčení problémů s očima. Chtěl jsem přistoupit blíž, abych si jeho neobvyklou provozovnu pořádně prohlédl, ale cestu mi přehradila zdivočelá kráva, která se znenadání vynořila zpoza rohu. Nevypadala příliš zdravě. Byla vychrtlá až na kost a z pootevřené tlamy jí kapaly sliny. Doktor ji chvíli nehnutě pozoroval, jakoby čekal, zda jí ukápne i na jeho stomatologické nádobíčko vystavené na stolečku. Když už to vypadalo, že tomu tak opravdu bude, vyskočil a praštil ji po zadní části těla. Kravka zabučela a dala se na ústup. Málem přitom srazila zákazníka, který si to pomalu šinul k ordinaci.

 

[brýle svatého muže]

 

Byl to ušmudlaný poustevník, jakých se po Indii toulají tisíce. Říká se jim sádhuové, nebo také svatí muži. Obvykle jsou to asketičtí tuláci, kteří se dobrovolně zřekli všech materiálních statků a světského života, aby je vyměnili za klid a mír v duši. Nejčastěji jsem je potkával v blízkosti hinduistických chrámů, kde čekají na almužnu, u posvátných řek, kde setrvávají v meditacích, nebo v místech konání náboženských svátků, festivalů a shromáždění. U zubního lékaře jsem je viděl poprvé. Ačkoliv jsem nerozuměl, o čem se ti dva baví, brzy mi bylo jasné, že sádhu nepřišel kvůli problémům s chrupem, ale kvůli špatnému zraku. Jeho posmutnělou a zarostlou tvář zdobily neuvěřitelně špinavé brýle, přes které – alespoň dle mého mínění – nemohl nic vidět.

Sadhu - holy man   (Pushkar, INDIA)

Zubař-optik mu je po chvilce vášnivé konverzace sundal z nosu a začal si je prohlížet proti světlu. Pravděpodobně přišel ke stejnému závěru jako já, protože vytáhl z kapsy pomačkaný hadřík, nakapal na něj tekutinu z jedné z lahviček a začal brýle leštit. Zatímco jedno sklo se mu podařilo relativně vyčistit, to druhé bylo natolik poškrábané, že potřebovalo vyměnit za nové. Náhradní nebylo k mání, a tak mu to staré „očař“ alespoň vymáčkl z rámu. Stařík si nasadil brýle s jedním vyčištěným a druhým chybějícím sklem, porozhlédl se a na tváři se mu rozlil blažený úsměv. Byl evidentně spokojen a vše nasvědčovalo tomu, že vidí mnohem lépe než před návštěvou této fascinující ordinace.

 

[léčba šokem]

 

Popošel jsem dál a doufaje, že najdu přece jen důvěryhodnějšího doktora než ty dosavadní. Místo nalezení vytouženého spasitele s odborným titulem jsem akorát zabloudil a po dvou hodinách strávených v labyrintu bazaru jsem se, sám nevím jak, ocitl ve stejné uličce jako před tím. Přibyl v ní nový zubař. „Jsem nejlepší expert ze všech,“ ubezpečoval mě již zdálky, ale od svých kolegů se příliš nelišil. I jeho ordinace, umístěná přímo na ulici, byla tvořena rozvrzaným stolečkem s několika špinavými lahvičkami a krabičkami vyskládanými na rudém ubrusu. Z nerezové řady stomatologického nářadí nápadně vyčníval velký pilník, který vypadal, jakoby si ho někdo vypůjčil ze zámečnické dílny, a zapomněl jej vrátit.

Dentist's surgery   (Jammu and Kashmir, INDIA)

Zubařův kamarád, který seděl z druhé strany stolku, si s ním chvíli pohrával, a když viděl, že jej po očku pozoruji, zazubil se a začal si s ním pilovat své přerostlé nehty. Čekal jsem, zda na manikúru použije i zbývající zubařské nástroje, ale pilník mu prozatím stačil. Jakmile skončil, vrátil jej mezi ostatní vercajk, mezi kterým jsem zahlédl i injekční stříkačku s mírně narezlou jehlou. Panu doktorovi to evidentně nevadilo. Zeširoka se usmíval, a zatímco pravačkou bušil do své reklamní tabule s nápisem EXPERT DENTIST, aby upoutal pozornost kolemjdoucích, ukazováčkem levé ruky se dloubal v nose. Aby toho nebylo málo, jeho obnažené nemyté chodidlo spočívalo na stolečku a ťukalo do jedné z vystavených zubních protéz. Když po několika minutách přišla pacientka, nevěřícně jsem zíral, jak jí tutéž protézu vší silou narval do zakrvácených úst. Její srdceryvný křik mnou tenkrát projel jako blesk. Nezůstalo to bez následků. Slyšel jsem jej ještě pár dnů a vlastně jej slyším dodnes. V celé své naléhavosti, živosti a intenzitě se mi vybaví kdykoliv si na severoindický zážitek vzpomenu. Nevím, zda to byla účinná léčba šokem nebo souhra náhod, ale bolest zubů tenkrát pominula během vteřin a po zbytek putování se nevrátila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *